36. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (1.9. 2014 – 7.9. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Heslo týdne: „Do hospody se chodí jedině zkratkou“ Forest.

Pondělí

Dnes jsem v práci zaučoval nového kolegu Robina. Díky tomu mi to rychle uteklo. Když se do zaučování pustil starý pán (rozuměj senilní), nezbylo mi nic jiného, než se vzdálit a kolegu nechat na pospas staříkovi.

Odpoledne jsem si našel chvilku čas a napsal první odpovědi rozhovoru pro Z Studio. K večeru mi volal Ica, abych přišel do restaurace Sunset. Znám to tady moc dobře, minulý rok jsem Sunset navštívil mockrát. Kromě personálu se toho moc nezměnilo. Pořád je to jedna z nejlepších restaurací v Brně. Probrali jsme nový web a další projekty, na kterých spolupracujeme.

Ségra byla poprvé na střední. Volal jsem jí, jak se jí líbilo a tak. Říkala, že byli v kostele 😀 . Chodí na Církevní zdravotnickou školu a jednou z ní třeba bude záchranářka 🙂 .

Celý den prší.

Úterý

Jedu si pro přelakovaný rám kola do Újedu u Brna! Po deseti dnech v lakovně Turlak si jej konečně můžu vyzvednout.

Vypadá opravdu skvěle 🙂 Za opískování a nalakování vidlice i rámu jsem zaplatil 500,-. Teď už zbývá jen kolo složit dohromady. O to jsem se pokusil ještě večer, ale zapomněl jsem, že nemám vazelínu na ložiska. Trošku podstatná věc, koupím ji zítra.

Celý den pršelo.

Středa

Na poštu nám přišel nový set-top box. Od O2 jsme dostali nabídku dalších asi 50ti programů zdarma. Vybrali jsme si dávku dokumentárních programů, za tři měsíce můžeme přejít třeba na kriminálky, nebo sport. Hodně lidí si na O2 stěžuje, my jsme zatím spokojení. Jsme u nich necelý rok, platíme 500,- měsíčně za internet a kabelovku a nemáme nejmenší problém.

Pracovat na nádraží je zajímavé v tom, že poznáváte spoustu nových a zajímavých lidí. Kláru včera navštívil čórkař a nabídl jí čerstvě ukradeného čerstvého lososa 😀 . Potřeboval peníze na dávku, takže dva obrovské fláky lososa prodal za 20 Kč! A k tomu navíc značkové ponožky Nike za 5 Kč 😀 .

Oni schválně kradou to nejmenší a nejdražší, co se dá. Asi bychom si na běžnou večeři nekoupili lososa za 250 korun, ale za dvacku, to už je jiná 🙂 . A zítra si obleču ponožky ✓ na tenis.

Moc jsme si pochutnali 🙂 .

Po dobré večeři jsem se pustil do montáže kola. Mám další problém 🙁 . Nejde nasadit středová osa. Bude to tím, jak pískovali rám, opískovali i závit, který má jemné stoupání, takže tam osu nenašroubuju. Musím zajít do servisu, kde mi závit protáhnou závitníkem. To kolo mě opravdu dává zabrat, ale já to nevzdám!

Dneska jsem byl fakt zoufalej.

Čtvrtek

Náš byt se proměnil na amatérský servis starých jízdních kol značky Favorit 😀 Včetně pneuservisu.

Co se týče našeho stravovacího programu, který začal minulý týden, museli jsme jej trošku upravit. Jídelníček obsahoval málo bílkovin, proto jsme k receptům přidali maso. Ve zdravém stravování pokračujeme.

Pátek

Zítra jedeme do lesa! Snad poprvé v životě pojedu se ségrou sám na výlet. Navštívíme taťku na chatě a přespíme ve známém lese, ve kterém jsme stanovali koncem března tohoto roku (mrkněte na 12 týdeníček, kde je spousta fotek 😉 ).

Klára je smutná, že musí zůstat v práci, ale to se nedá nic dělat.  Musím využívat každé příležitosti a vypadnout z města. Třeba je to poslední možnost spát letos venku.

Všechno, co potřebujete na přežití dvou dnů v lese, najdete na fotce. Zejména pak v levém dolním rohu 😀 .

Na fotce je sice stan, ale ten je pro osm lidí a váží přes 10 kg, takže jsem rozhodl, že jej brát nebudu. Přístřešek si prostě musíme postavit 😀 .

Sobota

Brzy ráno jsem vyzvedl Márynku na Staré Osadě a krátce po deváté hodině jsme už byli v Borači.

Přišli jsme k zamčené chatě. Přivítala nás sousedka Zuzka. Taťka s děckama šel prý pro Lenku k vlaku. Za chvilku přišli.

Toto je snad první fotka všech tří mých sourozenců. David s Valčou koukají do tabletu.

Snědli jsme snídani, kterou Denisce nachystala mamka a vyrazili na procházku k papírnám. David s Valčou měli strach ze skákání přes stohy slámy. Márynka jim ukázala, jak na to 🙂

Na chatě je vždycky pohoda. Na tom malém autě mi David připomíná pavouka s dlouhýma nohama 😀 . Je vtipnej.

 

Vydali jsme se do lesa, kde budeme spát. Přesně tam, kde jsme spali minule s Klárou, k peci, kterou stavěl taťka. Šel jsem nalehko, batoh jsem nechal na chatě, protože večer půjdeme ke Kadlovi do hospody.

Táta od sousedů půjčil psa s pomačkaným obličejem a ušima nahoru, prý je to snad stafford 😀 . Je divokej, ale Márynka si z něj nic nedělala.

Posledně, co jsme tady byli začátkem jara, jsme takové štěstí na počasí neměli. Dneska bylo nádherně.

Náš flek jsme našli ve stejném stavu, jako jsme jej opustili posledně. Jen pár kamenů z pece popadalo, asi vlivem deště. Rozdělali jsme oheň, Deniska nám ohřála oběd – fazole s chlebem.

Jsem rád, že děcka mají k přírodě taky blízko.

Kvůli tomuhle jezdím do lesa.

S tátou jsme se pustili do stavění přístřešku. Z dlouhých větví jsme postavili Áčko, přes které přehodím celty.

Poobědvali jsme, taťka vypil kávu, chvilku jsme poseděli u ohně a vyrazili do hospody 🙂 . Vzali jsme to zkratkou.

 

Protože, když se jde do hospody, tak jedině zkratkou! 😀 .

Pár chatových fotek.

Kdo ho najde? Luloš!

To je prostě David. Mistr xichtů 😀 . Je dobrej.

   

Kadla má dobrý pívo. Chutnalo mi do té doby, než se to stalo. Já blbec jsem Márynku přivázal za nohu u stolu, který nebyl pevně v zemi. Přiběhl nadrženej bišonek a začal dorážet na trpělivou Márynku. Hráli si spolu tak dlouho, dokud se celý stůl nepřevrhl přímo na mě a Denisku. Všechno ze stolu bylo na zemi.

V té rychlosti jsem chtěl chytit padající sklenku, která se rozbila a střepy mě pěkně pořezaly na ruce. Hned jsem utíkal na záchod, kde jsem měl ruku dlouho pod vodou. Už jsem se začínal bát, že krev nepřestane téct. Náplast mi nestačila, musel jsem si kolem prsteníčku uvázat kapesník. Nebylo to nic příjemnýho, trošku se mi i zamotala hlava. Asi jsem trošku cíťa, když vidím krev 😀 .

Dobře to dopadlo, krev už netekla, na chatě jsme popadli náplasti, petrolejku a batohy a vyrazili k našemu tábořišti. Měli jsme co dělat, v lese se stmívá rychleji. Západ slunce jsem nestihli asi o půl hodiny. To nevadí, východ nám neunikne 🙂 .

Přístřešek jsem musel trošku upravit.

Pěkně nám vyhládlo.

Všechna ta snaha se sečetla a večer strávený u ohně, s plným břichem, pivem v ruce, byl pro nás tou nejlepší odměnou. Svítil měsíc a houkala sova. To miluju.

Dlouho do noci jsme se děli u ohně a povídali. Je na čase, aby Deniska vyřešila problémy s mámou. Udělali jsme si v tom jasno a za týden by se měla vrátit domů k mámě. Vše ostatní okolo Pavla mě nezajímá, to už není moje věc.

Neděle

Vzbudil jsem se brzy, jako bych měl jít do práce. Ale dnešní ráno bylo mnohem krásnější, než cesta do práce. Měl jsem trošku obavy, jak Márynka zvládne noc. Zvládla ji skvěle. Pro jistotu jsem měl přivázané vodítko k tělu, ale spinkala jak zabitá 🙂 . Vítala nás pusinkama.

Bylo chvilku po šesté a slunce bylo ještě za obzorem. Dávalo nám čas, abychom se oblékli a připravili na krásný východ slunce. Vstal jsem, přiložil dříví, rozfoukal uhlíky a rozdělal oheň.

Bylo to opravdu jedno z nejkrásnějších rán, jaké jsem za poslední dobou zažil. Popadl jsem foťák a šli jsme na louku. Už se to blíží.

Sluneční paprsky pronikaly hustou mlhou, která pokrývala orosenou louku. Všechno se sešlo, abychom měli co nejkrásnější pohled na východ slunce. Opravdu nádhera 🙂 .

Vrátili jsme se k ohni, usušili ponožky a chystali snídani.

Za chvíli přišla mlha i do lesa. Paprsky protínaly mlhu a vytvořil se tyndallův jev. Toho jsem využil a vyfotil Márynku 🙂 . Z fotky mám radost.

Uvařili jsme si výbornou kávu a vychutnávali poslední chvilky v přírodě.

O půl desáté už jsme byli na cestě k vlaku. Za hodinu už v něm musíme sedět.

Mlha se vypařila a svítí sluníčko. Bude krásný den.

Měli jsme pár minut k dobru, pozdravili jsme na chatě, podělili se o zážitky a vyrazili na vlak.

Krev, pot a pivo. O tom vypovídá náš zevnějšek 😀 . Jsme smutní, že to skončilo, ale šťastní, že jsme to zažili.