12. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (17.3. 2014 – 23.3. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Písnička týdne: In Flames – Dawn of a new day

Pondělí

Jsem zahlcen prací. Kromě několika webů, grafiky a fotek bych se měl věnovat i svým projektům, jako třeba blog, nálepky a svůj další web. I po osmi hodinách v práci pořád pořád úspěšně doháním tento deficit a zároveň stíhám i další aktivity 🙂 . Že bych tomu času konečně přišel na kloub? Ale ne… pořád by mi vyhovovalo, kdyby den měl 24 hodin a na spánek zvlášť 7 hodin, které by se do života nepočítaly 😀 .

Úterý

Doprava na křižovatce Merhautové a Jugoslávské trošku kolabovala. Dopraváci měli radost 🙂 .

 

Dneska má Ivana narozeniny. Rozhodli jsme se ji překvapit a neohlášení jsme přijeli s kytičkou na návštěvu. I Staffy měl radost. On je malééj 🙂 .

Zůstaň pořád stejně malá a šílená, jako do teď . Třicet dvojka je pěkný číslo 🙂 .

Středa

Mám rád noční nakupování v Tescu. Nikde skoro ani noha, jen já a regály a prázdná garáž.

U2.

Asi víte, učím se neprospěchat celý život. Občas se jen tak zastavím a sleduju co se děje kolem. A dělám to čím dál častěji.

Klára moc nechápe proč a co vůbec dělám. Pravda, někdy ani já, ale je to tak nějak přirozený.

Čtvrtek

Tato paní to nemá v dnešním světě vůbec jednoduchý. Do toho navíc nejezdí šaliny, jak mají, a když už jedou, tak se zpožděním. Rozkopaná ulice Milady Horákové se dotýká širokýho okolí.

Po práci jsem byl do Husovic koupit k řezníkovi maso na zítřejší grilovačku. V práci mi poradili, že mám zajít k vyhlášenému řezníkovi na náměstí Republiky. Z výběru jsem moc nadšenej nebyl, ale ceny a kvalita byla výborná. Odnesl jsem si něco přes 2 kila masa, ale zítra musím dokoupit krkovičku.

Večer jsem se chystal na víkendový výlet do Borače. Letošní premiéra pod stanem. Napsal jsem si menší seznam (samozřejmě sestupně podle důležitosti). V takových věcech jsem raději připraven dopředu, než něco vymýšlet a dohánět na poslední chvíli. Ale ono se stejně vždycky něco najde 😀 . Každopádně se moc těším.

Pátek

Mít vlastní zahradu, to si přímo říká o nějakou grilovačku. V 17 hodin přišly holky, Gituš přinesla elektrický gril a mohli jsme začít 🙂 .

Každý kousek masa jsem naložil do jiné marinády. Krkovička byla samozřejmě nejlepší 🙂 .

Venku bylo příjemně, holky popíjely víno, já pivka a povídali jsme. Teda spíš holky, já se jen občas k něčemu vyjádřil, většinou jsem si totiž povídal s masem 😀 .

Lucka nás opustila dřív. Tak jsem ještě vyfotil holky společně.

Asi před týdnem Klára nakládala hermelín, k otevření by nebyla vhodnější chvíle, než dnes 🙂 .

  

Nečekal jsem, že sníme všechno to maso 😀 . Holky asi schválně dva dny nejedly 😀 😀 .

Bimbo byl přitažený za uši.

Bimbovi dávám lásku najevo 😀 .

Klára z polaroidu.

Byl to fajn večer, díky holky, brzo dáme opáčko 🙂 .

Sobota

Dneska jedeme pod stan do Borače! Před odjezdem z Brna jsme museli pro Staffyho do Maloměřic. Staffy je totiž náš jedinej parťák na výlety. Zatím teda, protože brzo nás bude jezdit mnohem víc 🙂 . Můj  batoh měl jako vždycky kolem 25 kg, ale tentokrát nepůjdeme takovou štreku. Vláčkem do Tišnova a odtud motoráčkem do Borače, na chatu a pak lesem na kopec, kde chceme tábořit.

Staffy byl po výstupu z vlaku šťastný. Věděl, že teď ho čeká jen a jen svoboda a volnost v lese 🙂 .

Dřív jsem do Borače jezdil každých čtrnáct dní na chatu a jednou za rok na tábor. Mám odtud spoustu krásných vzpomínek, jak na zážitky, tak na přírodu, která je tady nádherná.

Po těchto kolejích si chataři krátí cestu do hospody ke Kadlům.

Na chatě o našem příjezdu věděli. Na chvilku jsme složili batohy a nějakou chvíli tady pobyli. Dostali jsme pivko na schlazení, já založil první film a domlouvali jsme se na další cestě. Taťka s děckama půjdou nahoru s námi. Před rokem, na místě, kam se chceme vydat, postavil taťka kamennou pec. Sami bychom ji asi těžko našli. Vydají se tedy s námi, ale odpoledne pojedou domů.

Valča s Davidem taky všechno fotili, i když bez filmu. To se mi líbilo.

Miluju tuhle fotku. Když ji vidím, musím se vždycky usmát :))). Je to good boy.

Les je tady pořád stejný.

Za necelou hodinku jsme byli nahoře. Velká louka na kraji lesa, ticho a klid.

 

Pro mě silná fotka.

Pícku jsme našli a hned rozdělali oheň. Ze včerejší grilovačky zbyly jediný dva kousky masa, který jsme si teď ohřáli nad komínem. A bodlo to 🙂 .

Nad ohněm chutná všechno jinak. Líp. Takto vypadá ta pec. Stojí tady už přes rok a doufám, že ještě dlouho bude.

Neunesli jsme moc vody, ale věděli jsme, že nedaleko je studánka. Schovali jsme batoh pod celtu mezi smrčky a vydali se pro vodu.

Pamatuju si toto místo bez smrčků.

Udržovali jsme oheň a postavili stan. V lese se stmívá rychle.

Každý má rád jiné stmívání. V 17:45 zalezlo slunko za obzor.

Stan je postaven, oheň hoří a před námi je poslední hodinka světla. Sedli jsme k ohni, poslouchali praskání a vychutnávali chvíle klidu. Toto je nejlepší televize.

Stan máme půjčený. Ten náš je pro 8 lidí a stejně tolik váží 😀 . Brzy stejně budu muset koupit menší. Doufám, že nezačne pršet a přečkáme noc v suchu.

V korunách stromů bylo ještě světlo.

První letošní špekáčky! Jak já se na ně těšil!

Jedno pivko jsem do lesa propašoval.

Toto je ten nejkrásnější pohled. Bylo teprve sedm hodin a už jsme cítili únavu. V lese tma, jen oheň ozařoval pár metrů kolem. S praskáním ohně jsme šli spát. Batoh jsem musel nechat vedle stanu, nevlezl se tam. Sotva jsme se tam vlezli se Staffym 😀 . Ten ležel mezi námi, většinou se mnou ve spacáku.

Než usnul, byl Staffy vystrašený ze všech těch zvuků lesa. Klepal se, občas s sebou cuknul. Usnuli jsme zároveň.

Neděle

Ve 2 hodiny ráno mě vzbudily dopadají kapky na stan. Začínalo pršet. Jsme v řiti, pomyslel jsem si. Stan má jen jednu vrstvu a brzy začne prosakovat. Batoh před stanem na tom taky nemusí být nejlíp, i když jsem jej schoval pod velkou pláštěnku.

Asi 15 minut jsem byl vzhůru a přemýšlel co bychom dělali, kdyby přišla velká bouřka. Určitě by začalo do stanu zatíkat. Baterku taky nemáme, svítili jsme jen světlem na mobilu. Všude hluboká tma a nejbližší civilizace jsou chaty vzdálené cca 2 kilometry. A tam stejně nikdo není. Na vlak je to zhruba 5 km a ten v noci taky nejezdí. Než jsem usnul, takové myšlenky mi běžely hlavou.

NAŠTĚSTÍ nepršelo v kuse, ale s přestávkami, a tak jsme noc přečkali v suchu. Spal jsem jen v trenkách, takže mně byla k ránu zima. Se Staffym jsme se zahřívali navzájem.

Vstali jsme v 7 hodin.

Pořád pršelo. A v trenkách mi byla zima.

 

Na snídani jsme měli guláš. Ano, guláš. Pikantní s chlebem.

Přesto to byla nejlepší snídaně, kterou jsem za poslední dobu měl.

Z lesa se vypařovala voda, ale pršelo čím dál víc.

Tady jsem šťastnej.

Po snídani a kávě jsme se dali na cestu k vlaku. Na cestu jsme měli hodinu a půl. Samozřejmě s rezervou na focení 🙂 .

Ne vždy svítí slunce.

Na železniční most byl dnes úplně jiný pohled, než včera.

Na nástupiště jsme přišli brzy. Silně pršelo a vlak jel za 20 minut. Užíval jsem si poslední chvilky tady v „divočině“.

Byli jsme unavení, ale šťastní. Výlet se vydařil.

Byl to určitě jeden z nejlepších víkendů v tomto roce. Možná nejlepší. Teď už jedeme domů, na terase pověsit věci na usušení a zítra hurá do práce. A příští víkend zase jiným směrem!