13. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (24.3. 2014 – 30.3. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Konečně mi dorazil dárek pro ségru k narozkám 🙂 . Už se na Mástry těším. Nejvíc na Arch Enemy s novou zpěvačkou Alissou. Uvidíme jak moc mi bude smutno po Angele. Ale myslím, že ji Alissa obstojně nahradí, přeci jenom si ji Angela sama vybrala.

Mamka má Rozárku pár dní a už museli několikrát navštívit veterinu. Naštěstí to všechno dobře dopadlo a Rozára je šťastná.

Po cestě z Bástru domů jsme nakoupila v Albertu na Mendláku a čekali na šalinu. Všiml jsem si, jak se stařík na přechodu trápil se svým vozíkem na kolečkách. Takovej ten klasickej, co mají důchodci. Nemohl jej uzvednout na obrubník. Tak jsem se rozeběhl za ním s tím, že mu pomůžu. Začal na mě křičet a nadávat přes celej Mendlák, ať jdu do hajzlu 😀 . Tak jsem mu začal vysvětlovat, že mu to nechci ukrást, ale pomoct. To nechtěl, tak jsem se na něj vykašlal. Asi byl nemocnej, nebo hajzl 😀 .

Jela šalina, ale jiná, než jsme potřebovali. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nastoupili 🙂 . V šalině byla dvě volná místa. Na jedno jsem si sedl já, to druhé bylo naproti a zůstalo neobsazené. Důvodem byl podivný špinavý váček, který ležel na sedadle. Spousta lidí na něj koukalo, ale nikdo se neozvážil sednout. Váček působil vážně odpudivě. Mně něco ale říkalo, že taková věc nespadne z nebe, ale určitě někomu z kapsy. Zvedl jsem se a sedl si přímo na něj. Něco v něm bylo. A smrděl.

Vystoupili jsme na Moraváku a podívali se dovnitř. Byl to kouzelný váček s penězi. Čtyři stovky a drobný. Nakonec to dalo šest set.

Přeci jenom je na světě troška rovnováhy 🙂

Úterý

Při stěhování jsem narazil na několik nevyvolaných filmů Kodak. Jsou ještě z dob, kdy jsem celkem aktivně fotil na analog. Musím je vyvolat a zjistit co na nich je! Zítra zanesu na zkoušku dva u nich vyvolat a uvidíme 🙂 .

Středa

Skoro každý ráno přemýšlím, co mám rád na tom brzkém vstávání a chození do práce. Zkrátka hledám nějaká pozitiva. Vždycky dojdu k závěru, že je to kvůli jistotě. Je to otázka priorit. Potom následuje získávání zkušeností, v mém případě je to hlavně komunikace, obchod, organizace a úřadování s časem. Projdu si tím rád, ale chození do práce není můj styl, takže se brzy plánuju vrátit do kolejí na volné noze 😉 .

Už teď vím, že jsem o moc přicházel, když jsem nevstával brzy…

Vlaďka za měsíc končí a dneska dostala od paní Maďaričové nůž. Co jsem tak pochopil, je to na rozloučenou 🙂 .

Na Cejlu pořád probíhá nekonečný boj.

Byl jsem si vyzvednout externí disk do CZC. Objednával jsem jej včera a dneska už byl k dostání na pobočce. Můžu si oddechnout, moje fotky budou v bezpečí 🙂 .

Večer přijel Milan s mamkou a přivezli nám skříně. Jsou starší, ale pro nás to bohatě stačí.

Čtvrtek

Po roce nastal ten den, kdy jsem se odhodlal a našel čas zanést foťák do servisu. Protože ho mám pojištěnej na blbost, opraví jej zadarmo, ale ze zákona na to mají až 90 dní… Tak snad to stihnou brzy. Než se mi vrátí, alespoň budu mít čas na úpravu zbývajících fotek a dokončení webu www.fotoforest.cz. Do té doby nebudu přijímat žádné focení, jen rezervace.

Na doporučení Jarka z práce jsme šli dnes s Klárou do kina Scala na cestopisnej dokument Trabantem až na konec světa.Opravdu jsem si to užil. Je to pěkně a zábavně natočené, určitě stojí za shlédnutí. Některý hlášky stojí fakt za to 😀 .

Od školních let jsem byl ve Scale poprvé. Měli jsme na balkóně nejlepší místo. Překvapilo mě, že si do sálu můžete vzít i točený pivko z baru, sníst třeba brambůrky a dokonce s sebou vzít i psa 😀 . Kromě psa jsme využili všeho, takže se mi podařilo vylít plný pivko a vysypat semínka slunečnice 😀 😀 .

Pátek

Po dobu, co bude foťák v nemocnici, budu si s týdeníčkama muset nějak poradit. Všechno stojí totiž na fotkách, který dokud nevyvolám a nevytisknu film z analogu, nebudou. Možná se mi podaří přinutit Kláru něco vyfotit 😀 . Občas sáhnu do archívu a umožním několika fotkám podívat se na svět.

Tato je z roku 2007, Borač.

Sobota

Toto je pro následující měsíce můj nejlepší kamarád. Výborně si rozumíme 🙂

Neděle

Rád navštěvuji zajímavá místa. Netušil jsem, že jedno opravdu zajímavé místo mám kousek od domu. Místní tomu říkají Písečník a je to jakási nouzová kolonie, kterou v době hospodářské krize vystavěli dělníci, nezaměstnaní, přistěhovalci, železničáři a další.

Je to schovaná vesnička v bývalém pískovcovém lomu na pomezí Lesné, Husovic a Černých Polí, hned vedle železnice (část leží na povrchu tunelu). Domy zde byly stavěny ilegálně ze všelijakého dostupného materiálu – latí, beden, cihel, vlnitého plechu, skla či kolejí. Někteří (prý i celé rodiny) bydlely síti spletitých chodeb přímo ve stěnách pískovce.

  

Dnes se nedochovaly všechny příbytky, ale pohnutá historie je tady cítit na každém kroku. Pokud máte chvilku čas, zajděte se sem podívat. Žije to tady vlastním světem. Mně by se tady líbilo. Více se dozvíte v tématické keši.

Keš jsme nakonec našli, ale největší sranda je, že nebyla na tom stromě, na který jsem tak pracně lezl 😀 .

 

Pejsci jsou tady taky přátelští 😀 .