14. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (31.3. 2014 – 6.4. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Kreténi z UPC si špatně spojili moji poslední platbu, takže to chtějí zaplatit znovu a přeplatek mi pošlou poštou. Takže jsem ještě dneska večer musel vyřizovat na poštu.

Minulý týden jsem si konečně koupil externí disk na zálohu fotek. Mám teď 2 TB prostoru, to mi snad vydrží aspoň dva roky. Večer jsem tam poslal 270 GB fotek za jeden rok focení.

V Poslední kapce přestali točit Dornfeldera 🙁 . Už je to nějakej pátek, ale já pořád tajně doufal, že je to jen chvilkový nedostatek. Dneska jsem si povídal se servírkou a zjistil, že je to natrvalo. Co nadělám, s prázdnou se z vinárny neodchází, vzal jsem si litr a půl jinýho červenýho a šel domů pracovat.

Pracovat… Klára mě načapala, když přišla z práce.

Úterý

Utekl jsem z práce dřív, abych mohl jet k doktorovi na poslední kontrolu s kotníkem. Ve městě jsem si vyzvedl negativy, o kterých jsem vůbec nevěděl, co je na nich vyfocené. Před osmi lety jsem je vyfotil a dal do krabice na vyvolání. Až nedávno jsem si jich všiml při stěhování. Jsou tam snímky z chaty v Borači, květy u babičky na zahradě a spoustu dalších fotek. Nechám je všechny vytisknout a oskenuju se i sem 🙂 .

Nutně potřebuju nový rifle, tak jsme celý odpoledne procházeli obchody, ale samozřejmě žádný nekoupili. Musím jít nakupovat v klidu a sám, to mám nakoupený vždycky hned. No a večer jsem jako obvykle pracoval na webu.

Středa

Od 19 hodin jsem sledoval západ Komety a Sparty. Ani ty výborný Svijany nic nezmohly proti prohře 3:0. Fandil jsem jak se dalo 🙂 .

Už asi 14 dní mám každý ráno zalehlý ucho. Nevím čím to je. Klára dneska koupila kapky a po prvním kapání toho slyším ještě míň, tak jsem zvědavej za jak dlouho to povolí. Když ne, tak musím zajít k doktorovi. To je věc, která mě poslední dobou nejvíc trápí. I když… možná trošku míň, než fakt, že mám foťák v servisu 😀 .

Čtvrtek

Hudba je po focení moje druhá největší závislost. To jsem poznal už hodně dávno, když jsme s tátou jednou za čtrnáct dní jezdili do Soběšic za fousatým dědečkem. Nejčastěji jsme v autě poslouchali skupinu Yello a Shaniu Twain, samozřejmě na kazetách. Jednu písničku jsem si tak zamiloval, že mi strejda Jura vytvořil kazetu, na které byla jednom ta jedna písnička a hrála pořád dokola. Byla to Yello – Do It z 94. roku. A vždycky když si ji teď pustím, vzpomenu si na zelenýho sportovního Renaulta a vybaví se mi vůně vonnýho stromečku zavěšenýho společně s modrým křížkem na zpětným zrcátku.

Pátek

Když už jsme u té hudby, trošku jsem zavzpomínal, co všechno se mi vybaví při poslechu různých kapel a konkrétních písniček. Třeba se vám některá kapela taky zalíbí.

Woods of Ypres – období učení na maturitu, poslouchal jsem i v učebně při čekání na maturitní zkoušku

Chet Faker – mrazivé cesty do práce z Černovic

Bee Gees – poslouchal jsem je dřív při čtení Harryho Pottera, když si teď poslechnu některou písničku, vybaví se mi část knihy, u které jsem danou písničku poslouchal

Asgard – rád vzpomínám na jednu koncertní noc na Melodce. S Krbym jsme pařili až do rána, nakonec jsme se seznámili s Mírou Horejskem, který dnes zároveň slavil narozeniny a jeli s celou kapelou Asgard dodávkou odvézt jejich náčiní.

Korn – konkrétně písnička Kiss je troufnu si říct jedna z nejsmutnějších písniček pro mě vůbec. Už dobrých pár let jsem ji nedoposlouchal do konce. Při poslechu mám hodně smíšený pocity. Vzpomínám na časy v Bástru s přáteli na kanále. To jsme se ještě všichni vídali každý den. Dneska je všechno úplně jinde.

Guns N‘ Roses – Paradise City – mnoho vzpomínek… Například na velký táborák u tunelu v Údolí oddechu, pilo se, tancovalo, skákalo přes oheň… se Šotkem jsme toho večera hodně povídali.

Lordi – Devil is a Looser – prvních pár hodin po posledním zvonění na základce. Seděli jsme na ping pongových stolech a přemýšleli co bude dál a jaký to bude.

Ten Expův batoh se nám nelíbil 😀 . Tenkrát jsme všechno řešili radikálně.

Už tenkrát jsme měl smysl pro zachycení správného momentu 😀 .

Sobota

Brzo ráno jsme vyrazili pro Staffyho, na nádru koupili mapu, jídlo a pití a pak hurá na vlak směr Pouzdřany. Jedeme na výlet.

Ještě včera o půlnoci jsem nevěděl, kam pojedeme. Ráno jsem vstal brzy, zapnul noťas, mrknul na Google mapy a během minuty měl naplánovaný celý výlet. O Pouzdřanech jsem nic nevěděl, ani o nich dřív neslyšel. Ale něco mě tam táhlo. Ve vlaku jsme si celou trasu ještě jednou prošli.

Staffoušek už je taky otrlejší vůči cestování vlakem. Jezdíme čím dál častěji a ve vlaku už ví, že jakmile vystoupíme, čeká ho svoboda.

Naše první zastávka byla kousek od nádraží. Člověk by ani nevěřil, jakou dá práci najít zámek. Hledal jsem zámek, jaký by hledal asi každý. Rozhodně ne toto:

Ano, toto je místní chátrající zámek. Byl založený ve 14. století, o dvě století později zpustla, o další dvě v 16. století byla obnovena rodem Ottersdorfů, v 18. století proběhly drobné barokní úpravy a do dnešní doby změnila několikrát majitele. Dnes chátrá a je to škoda.

 

Navštívili jsme i vlhké sklepení. Neměl jsem dobrej pocit z toho, co tady můžeme najít. Nakonec sklepa jsme nedošli 😀 .

Zámek má 2 patra a z jeho interiéru jsem byl unešenej. Je to ideální místo pro tématické focení, určitě tady nejsem naposledy 🙂 . Nádherná oblouková hlavní chodba, v pokojích původní tapety, dřevěná okna, prkenné podlahy…

Koupelna s vanou jako by se přímo vybízela focení. Vidím to brzy na dvoudenní výlet, jeden den focení na zámku, večer oheň a táboření u místního rybníku, druhý den focení v okolí a odjezd vlakem domů. Kdo by jel s námi? Nebojte se napsat 😉 .

Je volně přístupný, takže jsme samozřejmě prošmejdili každý kout, včetně půdy, která se s námi začala trošku kymácet, tak jsme odsud rychle zmizeli.

Po hodině strávené na zámku jsme navštívili jsme klasickou nádražní putyku, kde jsme pro místní byli očividně raritou, koukali na nás, jako když běloši přijedou do indiánské osady. Dali jsme si dva turky s mlíkem, což nás vyšlo na 33,- Kč tuším 😀 . Založil jsem nový film a pokračovali jsme napříč vesnicí k rybníku.

Na okraji vesnice je řada rodinných domečků s vinnými sklípky. Morava se nezapře 🙂 .

Za vesnicí jsme narazili na vypuštěný Pouzdřanský rybník. Další krásné místo na focení. Se Staffym jsme se proběhli po popraskaném dnu rybníka.

Neměli jsme určený cíl cesty, šlo nám hlavně o to, chytnout zpáteční vlak včas 😀 . Došli jsme až na Mušov do kempu, kde jsme si na půl hodiny sedli, posvačili, koukali na labutě na vodě a chystali se na cestu zpátky. Po cestě jsme poznali spoustu zajímavých a krásných míst a viděli srny přebíhat lesní cesty.

Má to i svoje výhody, že mám foťák v servisu. Aspoň jsem taky na fotkách 😀 .

V 10 večer jsme unavení dorazili domů 🙂 .

Neděle

Dneska hrála Kometa, tak jsme šli fandit na Moravák k plátnu. Potkali jsme se s Tiborem a Jumbem, se kterýma jsme se dlouho neviděli. Po třetině jsme zašli pro víno na doma, ale pivko dneska moc nešmakovalo, tak jsme vínko rozdělali už tady. To jsme neměli dělat 😀 .

Chtěl jsem klukům pomoct dostavět ulici. Práce totiž dlouho stála 😀 .

No a doma jsem dostal chuť na rajskou.

 

Myslím, že jsem týden zakončil stylově 😀 . Bimbo mě kousl do nosu, Kláro ho zbila a nakonec jsme se ještě pohádali 😀 .

Potom mi nebylo vůbec dobře. To asi z té rajské 😀 😀 .