35. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (25.8. 2014 – 31.8. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Už asi 14 dní je hnusně. Prší a je zima. Vůbec si to nezasloužíme, vždyť je ještě srpen… Letos jsem si léta moc neužil. Ani v bazénu na zahradě jsme nebyli.

V noci jsem objednal komponenty ke kolu. Nový řetěz original Favorit Special, pláště, duše a pár dalších drobností. Už se těším, až se mi vrátí rám a budu moci skládat kolo zase dohromady.

Úterý

Za tu dobu, co chodím každé ráno pěšky do práce, poznávám spoustu opakujících se tváří. S jedním dělníkem se dokonce zdravíme. Je to taková dlouhovlasá postavička v montérkách. Většinou si to vykračuje po Cejlu s batůžkem přes rameno a lahváčem Starobrna v ruce. Musím si ho vyfotit 😀 .

Středa

V práci to bylo dneska na prd. Starý pán se po mně vozil, ale ještě jsem se držel a reagoval celkem obstojně 😀 . Náladu mi spravil balíček se zbožím, které jsem objednával v pondělí. Jsou to rychlíci.

V Tescu jsem koupil tyčový mixér. Konečně si můžeme uvařit krémovou polívku 😀 . Klára měla radost 🙂 .

Večer nás navštívil Tibor.

Čtvrtek

Když je v práci relativní pohoda, hrajeme LOPTIČKU. Nehraje se na góly, ale na jesle (houle a gajdy) 😀 .

V kavárně Chat Noir, kde se mi mimochodem moc líbí, jsem pracoval na grafice nálepek na SPZ. Mají však brzy zavíračku, musel jsem jít.

Byl krásný podvečer.

Večer jsem nazouval nové pláště a zjistil, že mám zadní kolo větší, než přední. Pfff, další starost navíc. To kolo mi někdo nepřeje, tolik trápení s ním… No nevadí, o to víc si jej budu vážit, až bude pojízdné.

Pátek

Po práci jsem šel vytisknout nálepky na SPZky. Hned jsme je nalepili, vypadají dobře.

Přál bych si zažít výlet na Aljašku, jako tato skupina přátel. Nejkrásnější příroda na Zemi.

Sobota

Před týdnem, na setkání s kolegy, jsem se s Vlaďkou domluvil, že mi daruje dámské kolo Favorit. Dnes jsme si pro něj jeli do Telče, kde Vlaďka bydlí.

Ještě předtím jsme vyhodili starou ledničku. To byla taky sranda 😀 .

Pán ze sběrného dvoru z nás byl trošku v rozpacích 😀 .

Stavili jsme se v KFC u dálnice. Kulisu nám představovali Valaši.

Kolo je ve výborném stavu. Bude potřeba vyměnit pláště, možná i řetěz a Klára bude možná jezdit dřív, než já. Mám radost, že to klaplo. Stejně, jako jsem se ptal Pavla, když jsem od něj kupoval svoje kolo, zeptal jsem se i Vlaďky na historii kola. Je to kolo z peřin, říkala. Rodiče jej na Vánoce schovali do peřin, kde ho Vlaďka objevila. Zezačátku jej neměla moc ráda, protože pro ni bylo velké.

Na oběd jsme se museli vrátit do Brna, babička s dědou pořádají oslavu narozenin. Měli jsme ale chvilku, abychom se prošli po Telči. Byla by škoda si jej neprohlédnout. Navíc, když jsme měli domácí průvodkyni 🙂 . Na krásném náměstí zrovna probíhala svatba.

   

Historické domy na náměstí Telče jsou opravdu nádherné. Vlaďka nám povídala, co kde bylo dřív a jak se všechno mění.

V přízemí téměř každého domu je kavárna, cukrárna, nebo stánek s hovadinama. S Klárou jsme zašli do malinkaté kavárny, kde jsme se dali do řeči se skleslou paní majitelkou. Dostal jsem z ní, že za pár stolů platí 10 tis. nájem, ale kšefty jsou čím dál horší. Přes sezónu musí vydělat tolik, aby se uživila přes zimu.

Mamce se zalíbily paruky 😀 . Tradiční ručně vyráběné suvenýry jsme nenašli, všechno nahrazují čínské šmejdy, které se dají koupit všude. Škoda.

Prošli jsme i zámeckou zahradu, kde jsme v trávě objevili exotickou housenku.

Vlaďka se nechtěla fotit, tak jsem se vyfotil alespoň s mámou.

No a to je konec příběhu naší jízdy do Telče pro kolo, které jsem dostal za Jägermeistera 🙂 .

Z Telče jsme jeli rovnou do Bystrce, v OBI nakoupili nějakou tu pozornost a honem za babičkou. Strejda Zdeněk s Katkou a děckama už tady byli. Byli jsme v baráku, škoda, že jsme negrilovali.

Koupil jsem dědovi krompáč, což má skrytou podstatu 😀 . Asi před šesti jsem si totiž od dědy krompáč půjčil a ten už nikdy nevrátil. V Údolí oddechu jsme tenkrát s klukama stavěli bunkr a krompáč se nám hodil, domů jsem jej tahat nemohl, tak zůstal v lese schovaný dodnes. Ještě teď si pamatuji místo, kam jsem jej schoval. Po pravé straně od tunelu pod dálnicí. Svůj dluh dědovi jsem tedy splatil.

Moje babička s dědou v obýváku. Jsou správní, mám je rád.

Na zahrádce jsme si natrhali špenát. To bude výborná příloha.

Klára se na kole i projela! Pár metrů před domem, stejně, jako jsem se já kdysi učil jezdit 🙂 . Myslím, že jí bude slušet. Díky Vlaďko! 😉 . Bude o něj dobře postaráno.

Byla sranda, když jsme kolo dostávali do maličkého Yarise 😀 .

Neděle

Pustil jsem se do úprav Klářinýho kola. Odstranil jsem dynamo, odrazky, blatníky a kola. Zítra koupím pláště a duše.

Přišel Radek, poseděli jsme na dvorku, grilovali rybu a kecali.

Začalo pršet. Vybírali jsme na internetu telefon pro Kláru. To byl boj. Jako pravá ženská, vůbec nevěděla jaký chce, když jsme jí radili, tak se vztekala a nakonec jsme byli špatní my 😀 .

Byl to fajn víkend 🙂 .