47. týdeníček – velké věci z mého týdne

 Velké věci z mého uplynulého týdne (18.11. 2013 – 24.11.2013). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Písnička týdne:

The Who – It’s not enough

Pondělí

Na oběd jsem šel pěšky za Klárou, potom zpátky domů pro noťas, do knihovny a zase za Klárou. Celkem to dělá asi 14 km jen tak :D. Večer jsem jel do Bástru. Se ségrou jsme zahráli na kejtru, šipky a mamce jsem natřel prahy. S Demiskou byla prča jako vždycky :).

Večer jsem jel zpátky do města a domů.

Úterý

Už dlouhou dobu čekám na pár tisíc za práci. Kdyby se to stalo poprvé, tak to přejdu, ale ono je to pořád. Moc mě to nebaví (kdyby účty mohly mluvit, taky by to asi nebyla milá slova), hledám tedy k focení i jinou práci. Zítra jdu na druhý pohovor, tak snad se zadaří.

Středa

V 14 hodin jsem seděl v kanceláři obchodu a eshopu na pohovoru. Dlouho to netrvalo a měl jsem práci jistou. Nástup v pondělí v 8 hodin. Paráda :). Mám radost – že bych konečně dostával za svoji práci zaplaceno?

Tady to zvířátko je strašnej drzoun. Sedne si na stůl, čučí a čeká co dostane.

Čtvrtek

Klára je naštvaná, že ji fotím při vaření. Nechce, abych všem ukazoval, jaký máme teď sporák. Ale já to vysvětlím. Po stěhování jsme ještě nestihli normální sporák zajistit. Je to totiž trošku složitější. Za místem, kde stál původní sporák je zazděná spíž, kterou chceme obnovit. Takže musíme nachystat nové místo, zajistit přívod plynu a tak dále. Do té doby máme tento mini vařiček. Účel to splní, akorát buchty si v tom neupečeme :D. I tento obyčejnej vařič je součástí mého života, takže na blog patří i tato fotka ;).

A co vůbec vaří dobrého? Zelňačku s klobáskou. Mňamka.

Někdy to není vůbec jednoduchý. Myslím tím celkově takový ten „rodinný“ život. Chodit do práce, platit složenky, nakupovat, vařit, řešit různý situace a tak dále.

I přes tady ty všechny starosti si život užívám naplno. A vlastně vůbec si s těmi starostmi nelámu hlavu. Smířil jsem se s tím, že budou pořád a nemá smysl se na situaci dívat jako na problém. Lepší stránka věci se mi vždycky líbila víc ;). A proč o tom všem píšu. Tento portrét Kláry to vlastně napsal za mě. Za ty dva roky společného bydlení snad máme to nejhorší za sebou.

Pátek

Kousek za barákem máme železniční trať a za ní cestu řeku. To je fajn místo na procházky. Je tady klid, ale pořád se něco děje – asi díky té řece. Rád sem chodím.

Nedaleko jsem potkal kočku. Bydlí v betonovém přístřešku, nejspíš po bezdomovcích. Pěkně mě vylekala, když jsem se k němu přiblížil, vyběhla jak postřelená.

Někdo jí ale nosí jídlo a vodu, takže hlady neumře :).

Doma jsem si začal hrát na restaurátora. Chci přetřít dveře a futra. Jenže potřebuju horkovzdušnou pistoli, jinak to budu šmirglovat půl roku. Má to asi 8 447 vrstev barvy.

Abych v tomto duchu pokračoval, vyrazil jsem za dědou, který má dobré nápady :D. Dostal jsem plnou kabelu nářadí. Už jsem totiž velkej kluk a konečně moje nářadí nejsou jen kombinačky a šroubovák :D.

Dokonce mám slíbeno několik kusů starého nábytku, který si opravím do retro stylu. To bude parádička, až třeba tuto skříňku opravím a natřu na bílo. Nepotřebuju drahý  luxusní nábytek. Budu mít daleko lepší pocit z vlastnoručně vyrobeného nábytku, než z kupovaného. Splní to stejný účel a navíc budu mít jistotu, že takto originální kousek doma nikdo mít nebude :).

Od babičky jsem jel za ségrou. Doma to nevypadá nejlíp. Dneska všechny problémy vyvrcholily tím, že Deniska odjela k tátovi. Víc to nechci rozebírat, ale chci to tady mít zaznamenaný.

Sobota

Sisi dneska dělala palačinky :P. Byly luxusní, dokonce se povedla i ta první.

Kromě palačinek se dneska stala velká věc. Našel jsem kotě. Když jsem šel přes Křenku, všiml jsem si čehosi živého, jak utíká po silnici. Z dálky to vypadalo jako ježek. Projelo auto. Do teď nevím, jestli nad kotětem, nebo bylo před ním. každopádně jsem se rozběhl, vzal kotě do ruky, přeběhl silnici a koukal kolem, jestli někoho není. Nikde nikdo. Až v tu chvíli jsem si pořádně uvědomil, že v ruce držím živé kotě. Nemá víc než 14 dní. Prostě chlupatá kulička čehosi živého. Strčil jsem to pod bundu a pokračoval původním směrem.

Zavolal jsem Kláře a šel „to“ představit osobně. Toto je první fotka, kterou jsem pořídil mobilem chvilku po nálezu.

Je to něco neskutečně roztomilýho. Roztomilejší je snad jen Angela z Arch Enemy. Ty skleněný kukadla, místo chlupů to má chmýří a malý ostrý jazyčisko. Klára si to hned zamilovala. Před mazlením jsme to ale museli vykoupat. Moc to nevonělo, asi spala ve výkalech. Těžko říct jestli uteklo od cigánů, nebo prostě pouliční kočce. V závěru je to jedno, hlavně že je to zdravý.

Nakrmil jsem to (ještě neumí moc pít samo, zkouší pít nosem), vykoupal a od teď bydlí s námi. Spinká to, papá to, zlobí to, mňouká to a sere to. Co k tomu víc dodat. Snad jen to, že je to holka :D.

 

Za týden půjdeme na veterinu odčervit a uvidíme dál, jestli s námi zůstane. Se dvěma psy to není jednoduchý. Mates se toho bojí, ale skamarádí se. To u Bimba nehrozí s ničím. Uvidíme.

Neděle

Byl jsem fotit Lucku s Jarkem v Lužánkách. Pojal jsem těhotenské focení trošku jinak a jsem zvědavý na výsledek. Každopádně to byla sranda. Fotky brzy zveřejním na svém FB. Potom je přidám i sem.

Edit: Přikládám první hotovou fotku. Přemýšlel jsem, jak jednoduše, ale přitom zábavnou formou pojat čekání na miminko :).

Začínám přispívat do milionového archívu koček na internetu :D. Naše kotě ještě nemá jméno. Nenapadá vás nějaké?

Neumí pořádně pít, mlíko jí pořád teče po bradě a má ho všude :D.

Mrkněte i na krátké video, hlavní hrdinka: Kotě.

Taky se chystám na zítřejší první den v nové práci. Tak mi držte zítra palce :).