Jak se stát hajzlem za dobře odvedenou práci

Na začátku mé spolupráce s jednou začínající pražskou firmou bylo spousta slibů, motivace a nadšení z vize tvořit „něco velkého“. Na konci bylo vše úplně jinak. V tomto malém „odplivnutí“ nasraného zaměstnance se dočtete, jak jsem se poctivou prací stal hajzlem a vše se otočilo proti mně.

 

Začátky plné očekávání

Dohodli jsme se na termínu měsíční výplaty a prvních pár měsíců vše klapalo. Svoji práci jsem dělal opravdu pořádně a tiše doufal, že se mi to vyplatí. Někdo by za ty slíbené peníze nezvedal ani telefon, já se s nimi spokojil.

Občas se stalo, že peníze dorazily o týden či čtrnáct dní později, což jsem díky přesvědčivým omluvám a vlastní benevolenci toleroval a neměl s tím problém. V tu chvíli jsem nemohl tušit, že z výjimky se stane pravidlo. Prodlevy se čím dál víc prodlužovaly a moje tolerance přímo úměrně klesala.

S firmou jsem zažil spoustu báječných chvil, na které nikdy nezapomenu. Nesmíme ale zapomínat, že jsem pracoval na prvním místě pro peníze. Kdo by to byl čekal, že? Zaměstnavatel měl ale jiné mínění. Celkově se vedení dopouštělo nemalých chyb, které měly drtivý dopad na celou firmu. Ačkoliv tvrdilo, že se z chyb poučilo, opak byl pravdou a s firmou se táhnou jako sopel.

 

Vždyť tě tvoje práce baví, proč za ni chceš peníze?

Bylo to fajn, dokud zaměstnavatel nedošel k názoru, že za práci, která mě baví, nemusím dostávat zaplaceno. Ojebávat vlastní zaměstnance je asi trend moderního podnikání. A když je práce baví a dělají ji poctivě, proč je za to vůbec platit?

 

Nevěřte slibům

Jen opravdový „podnikatel“ Ubožák střídá věty typu: „Co řeknu, to dodržím“ a „Příští týden ti je už opravdu pošlu“. Sliby jsou vám k ničemu. V takové situaci se může člověk spolehnou jen na zkušenost. Bohužel, jak se říká, zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval…

 

Nemám ti jak zaplatit, můžeš si za to sám

Tímto přetekl kalich. Už dřív jsem si všiml, že házet špínu na ostatní zvládá opravdu bravurně. Ale nenapadlo mě, že se sám stanu terčem. Pro vysvětlenou, dva měsíce jsem pracoval bez zaplacení, třetí měsíc jsem urgoval poslání výplaty. To se nestalo. A tak jsem pochopitelně přestal pracovat. A právě v tuto chvíli jsem se stal hajzlem.

Jak si vůbec dovoluju přestat pracovat, když jsem jenom tři měsíce nedostal zaplaceno?! Vždyť ostatní čekají na výplatu mnohem dýl!

Vše se začalo obracet proti mně. Peníze bych překousl, ale nikdo na mě nebude házet vinu.

 

Chci svoje peníze

Než jsem se stal hajzlem, držel jsem nervy na uzdě a na slušnosti si zakládal. Ona slušnost šla stranou, když mi zaměstnavatel sdělil, že firma nemá peníze kvůli mně a spoustu dalších keců.

Po poměrně ostré výměně názorů jsem se nedočkal žádné překvapivé odpovědi. Peníze pošle hned, jak to bude možné…

Měl jsem několik možností, jak peníze získat. Mohl jsem každý den vypisovat SMSky a točit se v bludném kruhu výmluv. Mohl jsem jet do Prahy a vyřešit to osobně. A když už jsem byl hajzl, mohl jsem si dovolit podat i několik oznámení. K čemuž by nejspíš došlo.

Nakonec stačilo jen pohrozit právníkem. Druhý den jsem měl peníze na účtě. Zajímavé, že?

 

Poučení: nenechte si srát na hlavu

Nechte se motivovat, pracujte, ale nevěřte slibům. Věřte jen své zkušenosti, nebo si vzpomeňte na tu moji ;).  Jinak doplatíte na svoji dobrotu, stejně jako já.