33. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (11.8. 2014 – 17.8. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Klára si koupila fitness balón na cvičení. Tak jsem zvědavej, jestli se na něm alespoň jednou zhoupne, nebo balón zůstane v krabici za skříní, stejně jako posilovací stroj na břišní svaly 😀 .

K večeru pršelo a ukázala se i duha. Rád sedávám na dvorku a poslouchám. Sem tam se z otevřených oken ozývají hlasy sousedů, ptačí zpěv je silnější. Město tu jinak slyšet není.

Kláru popadl uklízecí amok v koupelně, já jsem večerní chvíle využil trošku jinak. Občas se kouknu na pořad Hyde Park Civilizace, kterou moderuje Daniel Stach. Je to člověk na správném místě, snad neznám lepšího moderátora.

Úterý

Ještě včera večer jsem si vzpomněl, že dnes hraje Kometa první domácí zápas v sezóně. Z postele jsem koupil lístky a dnes po práci jsme se s Klárou a Radkem vydali do Ronda.

Hrajeme proti ruskému Chabarovsku. Poprvé hrál za Kometu Petr Ton. A dal hned první gól 🙂 . Krásné přivítání. V první třetině padly jediné dva góly domácích. V poslední třetině bylo sníženo na konečný stav 2:1.

Tradiční závěrečné nájezdy vyhrál protihráč. Kometa nedala ani jednu branku.

Diváci fotit nesmí, ale mně to nedalo 😀 . Byla to fajn podívaná, hrálo se svižně, ale bylo vidět, že se hráči oťukávají a sehrávají.

Fandíme srdcem.

Doma jsem se ještě chvíli věnoval kolu. Brzy jej zavezu na přelakování.

Středa

Papáme meloun!

Čtvrtek

Něco z brněnských ulic.

Po Cejlu chodím každé ráno do práce. Milady Horákové a Merhautova je pořád rozkopaná. Na Francouzské je pobočka Stínění a visí už i cedule, kterou jsem dělal.

 

Toto je Renda, bezdomovec ze Svoboďáku. Šel jsem kolem něj, sluchátka v uších a přešel jsem jej. Periferně jsem si všiml, že něco povídal. Bylo mi jasný, že chtěl drobák. V kapse jsem měl jen desetikorunu, kterou dostal. Přikývl i na fotku, takže jsme byli oba spokojení. Když jsem vytáhl foťák, začal se starostlivě ptát, kam se má dívat a jak se má tvářit. V klidu jsem ho uklidnil, ať se dívá do objektivu a tváří se tak, jako vždycky.

Ptal jsem se ho, jestli zná Krakonoše. „Jasně, že znám, ale je to křivák.“

„Ahoj, já jsem Renda, jmenuju se René.“

Za nedlouho to bude rok, co jsem se naposledy stříhal. A možná i holil 😀 .

Pověsím si pár dalších snímků z Chorvatska.

Pátek

Do Bystrce mi přišly hotové fotky. Jsem z nich nadšenej. Všech 16 fotek vypadá skvěle. Nemůžu se dočkat, až budou viset na zdi 🙂 .

Protože nejsem schopný sundat z kola kliky, zajel jsem k dědovi a nadějí, že s lepším vybavením se nám to podaří. Nepodařilo. Dědův stahovák je o pár milimetrů větší. Musím s tím zajet do servisu. S prázdnou jsem přeci jenom neodešel. Na zahrádce dozrávaly rajčata a dýně, dostal jsem nabaleno s sebou.

 

Sobota

Mamka byla poslední dobou divná. Nic se jí nechtělo dělat, nic nemělo smysl, jakoby ztratila chuť do života. Museli jsme ji vytáhnout z domu. Původně jsme chtěli jet na vodu, ale podmínky nám dovolily jet akorát na houby. Na trhu ma Slovaňáku jsme vyzvedli Márynku a vyrazili na vysočinu.

Bylo mokro a spousta hub byla plesnivá. Vybírali jsme jen ty nejlepší. Za hodinu byly všechny košíky plné.

V lese jsem jako doma. A je mi jedno jestli prší, nebo svítí slunko. Pokaždé voní.

 

Rozárka i Márnka byly v lese šťastné. Psům stačí ke štěstí málo.

Mamka byla taky lepší. Pokud je něco špatně, největší hloupost je, zahrabat se do peřin a čekat, až se problém vyřeší. Vyrazit ven do lesa, to nejlíp pročistí hlavu.

Márynka má v povaze v lese utíkat z dohledu. Vždycky někam odběhla a za deset minut se přiřítila z křoví jako tank, z úplně opačné strany, než odběhla 😀 .

Chtěla jít za mnou i na posed 😀 .

Milan šel pro auto a s ním zmizela i Maryn. Nevěděli jsme, jestli se zaběhla, nebo šla s ním. Hledali jsme ji, pískali, volali… A ona si nakonec přijela autem, jako princezna 😀 .

Jsem rád za ten dnešní den.

Ještě večer jsme připravili výbornou smaženici. Houby moc nemusím, ale jednou za rok si na smaženici pochutnám 🙂 .

Neděle

Dnešní den byl ve znamení truhlařiny. Už dlouho se mi na dvoře válí paleta, ze které chci udělat poličku. Později i stůl. Pustil jsem se do příprav prken a zajeli jsme do Hornbachu pro mořidlo, hřebíky a očka na zavěšení.

První polička bude dost minimalistická.

Navštívit Hornbach, vždycky znamená, že si odnesu spoustu nových rámů na fotky 😀 .

Na podnět od Jarka z práce, jsme se s Klárou rozhodli, že zkusíme stravovací program podle paní Mačinkové. Stáhl jsem si celou její knížku, kde popisuje co a jak jíst, aby tělo dostalo vše, co potřebuje. Omezíme sladkosti, nezdravé smažené jídla a budeme si vařit sami, což se projeví i na penězích.

První týden se střídá jen zelenina. Na snídani mrkev s jablkem, dvě svačiny, vydatný oběd a večeře.

Na zítra jsme vařili brokolici s česnekem.