10. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (3.3. 2014 – 9.3. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Písnička týdne:

Pondělí

Ahoj všichni! Spousta z vás čtenářů mi psalo, co se děje, že nepíšu další týdeníčky. Dost mě překvapilo a mnohem víc potěšilo, že hodně těch lidí neznám 🙂 . Jsem teď jako kostka ve skluzu – čtyři týdny, ale doženu to. Nejvíc času mi zabírají fotky, který prostě nikdy nechci ošidit a někdy to trvá spoustu času.

Těšit se taky můžete na skeny fotek z mýho dětství. Určitě jste ještě neviděli jedu z mých prvních selfie (když poslední dobou tak frčí) 😀 . Bylo to focený v Chorvatsku, rok si už nepamatuju. Snad 2004? Foťák to byl analog Olympus myslím, ségra ho pak dostala na hraní 😀 .

Ten člun se mi líbil.

Úterý

Doma už to vypadá jako doma. Ještě zbývá doladit pár detailů. Třeba pračku máme připojenou k odpadu ze dřezu a vždycky, když odtéká voda, dělá to šílený zvuky. Taky odpad v koupelně si občas dělá co chce. Ale vyloženě stěžovat si nemůžu na nic. Ze všech tří bydlení za poslední rok je to nejlepší.

Trošku jsem se zpočátku bál, že budu na ulici potkávat samý cigány, ale naštěstí vůbec, natož v baráku. Ale pořád si zvykám na dvojité zamykání u vstupních dveří.

Středa

Od prosincového koncertu Overhype na Favále, kde jsem si při pogování vyvrknul kotník to pořád nepřestávám cítit. Mám dobrou pojistku a když už ji mám, tak jsem toho využil a zašel s tím na chirurgii. Spal jsem proto v Bástru. Toto mi pořád chybí.

Pohled z okna je důležitej. Je to totiž většinou první, co ráno uvidím. V Bástru jsem koukal na krásnej les (dokud na baráku před náma nepostavili nástavbu), častokrát se na mýtině u stožáru pásly srnky. Je mi jedno co to bude, ale první věc co chci ráno vidět, musí být krásná.

To Od „doktora“ Šustra jsem nečekal nic jinýho, než mazat Alpou a klídek. Rentgen byl naštěstí negativní, takže jen natáhlý vazy nebo co. Za týden mám přijít na kontrolu a přinést papíry pro pojišťovnu. Aspoň něco kápne 🙂 .

Po rentgenu hurá do práce. Cestu jsem si užíval jako „pozorovatel“.

Čtvrtek

Když je člověk od rána do odpoledne v práci, nestíhá se věnovat blbostem (i když to bych v mým případě moc netvrdil) 😀 . Ale zrovna dneska jsem byl celkem užitečnej i v domácnosti. Kromě praní (za asistence Bimba) a umývání nádobí, jsem se stihl i vysprchovat a na pár okamžiků se zamyslet nad naším světlem v obýváku. Je celkem hezký, i když ne zrovna moderní.

  

Stejně mám radši retro.

Pořád mě někdo sleduje.

Pátek

Posledních pár desítek minut v práci jsem si hrál s pravým marcipánem 😀 . Výhoda focení takových věcí je snad všem jasná :D. 75% mandlí a 25 cukru. Chuťovka.

Taky jsem objevil tuto krabici. Nevím o čeho, ani k čemu je, ale líbí se mi. A Mužíčkovi taky. Nechám si ji.

Sobota

Po dlouhé době jsem se dobře vyspal. I když jsem sám od sebe vstal v 9 hodin. To je jedině dobře. Nechci spát dlouho.

Bylo krásný světlo, a tak jsem si na zahradě rozdělal focení produktovek.

Na závěr jsem jen tak cvaknul mýho miláčka. Nabízím vám plnou velikost (20,7 MB) jedné fotky volně ke stažení. Jen pro osobní, čistě nekomerční použití.

Doktor mi doporučil klídek a já zrovna dnes jdu na koncert Overhype, na kterým jsem si ten úraz způsobil 😀 . Ségra to pojala jako oslavu svých 15. narozenin, a tak jsme to vzali ve velkým stylu. Na Melodce jsme byli jako první. Věděl jsem do čeho jdu, a tak jsem foťák nechal doma. Mám jen pár fotek z mobilu.

 

Ségra dostala od holek knížku a luxusní svítící tričko. K mýmu dárku se musela trošku prokousat 😀 (lístek na Mástry jsou na cestě 😉 ).

  

Koncert byl vydařený jako vždy. Pomalu by to ale chtělo nové album 😉 . V rozjezdu jsem měl seznamovací náladu a pár bezdomovců zval k nám domů na vodku (místo „vodkud seš?“ jsem rozuměl „vodku chceš?“) 😀 . Nakonec jsme spali v  Bástru na zemi 😀 . Nevím proč ne v obýváku na rozkládací posteli. Asi to už bylo moc daleko 😀 .

Neděle

Nic moc noc. Na zemi jsem nespal ani nepamatuju. Jeli jsme hned domů. Prvně teda vyzvednout Staffyho do Černovic (musel jsem vystoupit o zastávku dřív, páč se mi udělalo šoufl). Doma jsme se na zahradě najedli a chvilku střízlivěli. Nebo spíš já.

Odpoledne jsme šli na procházku do Maloměřic.

Prý máte rádi Mužíčka. On vás taky.

Zjistil jsem, že jsem ztratil penťák 🙁 . Měl jsem ho od čtrnácti let… Byla to moje srdeční záležitost a dost mě to mrzí. Musím si co nejdřív koupit novej. Škoda, měl jsem ho na krku každej den sedm let…

V řece jsme viděli bobra! Vrátili jsme Staffyho Ivaně – nebylo jí moc dobře. I mně bylo asi líp. Zmrzka to trošku spravila.

  

 

U Zbrojovky jsem si všiml ptáků, jak pravidelně přeletují nad střechami. Počkal jsem si na správnej okamžik a vyšlo to úplně přesně, jak jsem chtěl 🙂 .

Jo a prosím vás, nezapomínejte!