31. týdeníček – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (29.7. 2013 – 4.8.2013). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Po skvělém obědu jsem jel pohnout s prací na kuchyni. Minule jsem celou kuchyň rozebral, dneska jsem ji postupně odnesl před dům. Celkem jsem 16x sešel a vyšel schody :D. 896 schodů celkem, takže jsem si udělal takovej menší výlet do půlky Eiffelovky :D. Po práci jsem se pěšky vracel ke Kláře. Na Moraváku jsem potkal fajn stařenku, kterou jsem prvně přešel, ale v hlavně mi to vrtalo, tak jsem se k ní vrátil s prosbou o vyfocení. Moc se jí do toho nechtělo, argumentovala s tím, že je moc šedívá. Nakonec povolila, tak jsem s radostí pár snímků udělal. Nejsem žádnej úchylák na starý lidi, jak by si mohlo mnoho z vás myslet, jen se snažím držet zásady, cokoliv mě zaujme, to vyfotím. A tato babička zajímavá je!

Naše setkání neskončilo focením. Rozpovídala se a vlastně od  začátku mluvila většinou sama. Pokládala otázky a já odpovídal. Většina otázek byla okolo života. Bylo pro ni naprosto nepochopitelné, že v mém věku nebydlím u rodičů, mám starší přítelkyni a dorazilo ji, když se dozvěděla, jak často se v dnešní době rozpadá manželství.

Já se toho moc nedozvěděl. Snad jen, že od 50. let pracovala jako sestra v pražské nemocnici, v Praze taky většinu života bydlela, její manžel zemřel před osmi lety (měla s ním ke konci života trápení, ale jako sestřička to poměrně zvládala). Povídání o náboženství bylo asi nejdelší. Vyrůstala v katolické rodině a nedokázala pochopit, že já si nepotřebuju vysvětlit určité “vyšší“ či “nadpřirozené“ jevy vírou. To bylo složité vysvětlování. Stejně tak, jako jsem jí nebyl schopný vysvětlit, proč má digitální fotoaparát kartu místo filmu a jak to celé funguje. Měli jste vidět její výraz, když jsem jí její fotku ukázal na displeji ihned po vyfocení :D.

Za dalších 30 minut jsme toho mnoho dalšího probrali. Pak si zapálila cigaretu, stáhla ji překvapivě rychle a pamalým, ale poměrně jistým krokem odešla na autobus. Nepočítám s tím, že bych tuto babičku ještě někdy potkal, o to víc si našeho setkání vážím. Staří lidé toho mají tolik co povídat, jen je bohužel nemají posluchače…

Večer se měla odehrávat brutální bouřka. Ta se na konec konala asi 5 minut :D. Takže z focení blesků nic nebylo. Jen pár cvaků, jakože jsem tam byl.

Úterý

Dneska jsem byl do večera na bytě pokračovat na kuchyni. Byl jsem moc rád, že na mě při sádrování nespadl strop. Ten na to celkem vypadal :).

Středa

Pokračoval jsem, kde jsem včera přestal. Kolem oběda jsem si odskočil pro jedu nedalekou keš. Potěšilo mě, že se mi podařilo vytáhnout se zdi dva metrové nosníky, aniž bych je musel uříznout. Sice to stálo spoustu času a sil, ale vyplatilo se :). S trofejí jsem se samozřejmě musel vyfotit :D.

Čtvrtek

Na 11 hodinu jsem jel pomáhat dědovi na zahrádku s betonováním okolo bazénu. Přijel jsem ale o hodinu dřív, tak jsem se vydal 600 metrů pro keš k řece. Po cestě je spoustu polorozbořených chatrčí, u jedné z nich postával tento zanedbaný pejsek. Neviděl jsem jej poprvé, bydlí tady a má pánečka, který mu ale očividně nevěnuje moc péče. Nikdy jsem jej neviděl v takovém stavu. Jen se podívejte na fotky, které jsem pořídil. To nepotřebuje komentář.

Vím, že je starý, hluchý a moc toho už nevidí. Ale každý pes si zaslouží péči do konce života. Škoda, že jsem neviděl jeho majitele.

Kešku jsem po chvilce trápení našel a odešel k babičce, kde jsem byl až do večera. Namíchal jsem 150 kg cementu a celkem dost se zapotil. S kombinací se sluníčkem to neudělalo dobrotu. Už při cestě domů mi bylo neskutečně zle. Určitě úžeh nebo úpal. Doma jsem okamžitě lehl a začal se potit. Měl jsem vysokou horečku. Trochu se mi ulevilo až se vrátila Klára z práce a dala mi prášky a zábal. Vůbec jsem nemohl na nohy…

Pátek

Celej den umírám v posteli. Horečka neustoupila. Bolí mě celý tělo a umírám.

Sobota

Včerejší den se opakuje s tím, že postel střídám se záchodem, kde jsem poměrně často. Sotva bych udržel foťák v ruce, natož abych něco vyfotil, přečtěte se aspoň tento luxusní vtípek, kterej mě dost pobavil 😀 (omlouvám se ze vulgarismy, ale sem to prostě sedí)

Sedí dívka v parku na lavičce a strašně nadává:
„Kurva fix, do prdele práce!“
Jde kolem chlapík, slyší to a povídá jí:
„Poslouchej, děvče, to se vůbec nehodí, abys nadávala jako dlaždič!“
Ona na to:
„Tak si sedněte ke mně a já vám povím, proč nadávám.“
Chlap si přisedl a dívka mu něco zašeptala do ucha. Chlap začal nadávat:
„To je v píči! Zasranej svět!“
Slyšela to babka, která šla okolo, a napomenula chlapíka, aby tak neklel, že je to nekulturní a nesluší se to. A chlapík na to:
„Pojďte si sednout, babi, já vám řeknu, proč tak nadávám!“
Babka si sedla, chlap jí něco pošeptal do ouška a babka hned:
„A do psích prdelí, kunda pes, já se na to vyseru!“
Uslyšel to kolem jdoucí dědek a povídá babce:
„No, že se nestydíte, paní, nadávat takhle tady před malou holčičkou!“
Babka na to, ať se posadí, že mu řekne, proč tak nadává. Dědek si sedl a babka mu povídá:
„Ta lavička je čerstvě natřená.“
Dědek:
„Á kurva, do píči!“

Neděle

Díky černému uhlí se můj stav trošku zlepšuje. Konečně jsem se po čtyřech dnech pořádně najedl. Zítra snad budu oukej. Konečně přišla slibovaná bouřka. Po 22hod bylo ale po ní. Pršelo ale brutálně.