5. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (1.2. až 7.2. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Příjemné vstávání se dnes nekonalo. S kocovinou jsem jel do Bystce pomáhat mámě a stěhovákovi s obývací stěnou. Po návratu domů jsem zalehl zpátky do postele a normálně spal až do odpoledne 😀 . Dám si teď nějakou dobu detox, ale až po zítřejší firemní akci 😀 .

Úterý

S Mončou, Honzou a jejich Dixie a dalším kamarádem jsme šli na procházku přes Cacovický ostrov až do Obřan. Buči se tradičně snažil nakrýt Dixie.

Psi si parádně vyhráli, toto je jediná fotka, kde se nám podařilo je na chvíli uklidnit. V hospodě na konečné v Obřanech jsme poseděli u pivka a klobásky.

Večer jsme měli firemní akci v čajovně Utopia. Jsou to super prostory, měli jsme pro sebe celý salónek se třemi kulečníkovými stoly a šipky nedaleko.

Středa

Na radu Hesse jsem udělal pár úprav obojku pro Bučiho. Kovové očko jsem zapošil přes obě vrstvy kůže a pojistil záplatou. Kdybych to neudělal, připravil bych se prý o 50% životnosti obojku. Teď jsem s tím spokojen a věřím, že pěkných pár let vydrží. A když ne, za pár kaček vyrobím nový.

Všechny vrstvy jsou lepené, šité a nýtované zároveň.

Měli jsme krátkou návštěvu. Táta s děckama z rovnátek.

Čtvrtek

Kompostér pracuje naprosto perfektně. Pěkně voní a má správnou konzistenci. Naspod je už pěkná hromádka čerstvého kompostu a ve spodní nádobě několik deci žížalího čaje. Na jaře budu mít to nejlepší hnojivo pro rajčata a jahody. Žížalky se pěkně rozmnožují, bohužel se mi nepodařilo žádnou vyfotit, na slunečním světle jsou plaché a hned se zahrabou.

Po venčení v Lužánkách jsme šli na oběd do Sternu.

Pomalu sbírám informace o cestě do Norska. Chtěl jsem jet už z jara, ale to nebude kvůli množství sněhu možné. Musím to nechat až na druhou polovinu května. Aspoň mám víc času na plánování.

Mimo jiné jsem zjistil tyto cenné rady: Na moři a ve fjordech nepotřebuji povolení k rybaření (neplatí pro řeky a jezera). Když se cesta rozdvojuje a nevím, kterou se vydat, musím jít tou méně prošlapanou, ta druhá je totiž sobí. Sobů je zde totiž víc, než turistů. Mají zálohované plechovky. Stanovat můžu všude, kde to není vyloženě zakázané (+ 200 metrů od soukromých pozemků).

Pátek

Koupil jsem nový vysavač. Těžce neekonomický, za to výkonný, že na maximální výkon je schopný vysát i koberec 😀 . Po první zkoušce spokojenost.

Se ségrou, Sašou a Vojtou Křížem jdeme na koncert Sabaton! Lísky máme koupené už skoro rok. Dnešní koncert odstartoval jejich turné, zítra hrají na Slovensku. Posledních čtrnáct dní jsem neposlouchal nic jiného a koncert jsem si užil. Nejvíc třetí písničku Far from the Fame o československém letci Karlovi Janouškovi.

I předkapela Wisdom byla super. Víc než zpěv se mi ale líbila kytara.

Joakim byl super, vtípkoval jako vždycky a pořád se mu chtělo na záchod z piva 😀 . Na pódiu taky přistálo několik jeho oblíbených plyšových krtečků.

Toto je záznam chytlavé písničky Swedish Pagans z dnešního večera. Ještě jedno pivo!

Na afterparty jsme jeli do Bástru za děckama a sešli jsme se zajímavá banda.

Sobota

Márynka šla poprvé na výstavu a my byli u toho. Ve své kategorii neměla moc soupeřů a nakonec byla výborná 2 res. CAC. Super, je šikovná 🙂 .

Stejně mi to přijde jako hrozná pakárna. Chovatelé se pomlouvají navzájem, psi jsou ve stresu a stojí to šílený peníze. Ale tento obří párek v rohlíku za to vždycky stojí 😀 .

Taková velká výstava je výborná příležitost k focení. Je tady zmatek, nesčetné množství emocí a rozmanitosti.

Neděle

1. den v Údolí pytláků

Ráno balím krosnu a vyrážím na vlak do Vyškova. Jen já, Buči a dvacet kilo na zádech. Přijíždíme do Vyškova, babička mává na prvním perónu. Pohlídá Bučiho před obchodem, kde si kupuji klobásu s chlebem a dva Kozly v plechu.

U křížku před Drnovicemi se loučíme a dál pokračujeme sami.

Nedaleko dáváme první pauzu na pití. „Buči, za 10 sekund se dívej do foťáku, dej mi pac a olízni se.“ Jasně! 😀 Mám toho nejlepšího parťáka.

Přes liščí nory šlapeme kopec k rozhledně Chocholík. Naposledy jsme tady byli 22. týden 2014, to byl taky pěkný výlet. Na rozhledu nezahýbáme, ale vydáváme se po žluté přes kopec Rozepře směrem k Opatovické přehradě.

Procházíme nejkrásnějším úsekem cesty, všude jen les. Vyplašili jsme zajíce, proběhl dva metry přede mnou a zmizel v křoví dřív, než si ho všiml Buči. Vzrušující zážitek, až se mi srdce rozbušilo 😀 .

Asfaltka před námi, čas na malou pauzu a kontrolu správného směru. Opuštěnými botami se nenecháváme vystrašit a vyrážíme po modré. Stejně by mě zajímalo, jak jejich majitel odešel 😀 .

Pomeranč, potřebuju cukry.

Našel jsem to. V této zátoce jsme dělali oheň naposledy v 49. týdnu 2013. Taky rád vzpomínám.

Přicházím mlčky a opatrně našlapuji. Jak je známo, Opatovická přehrada je okupovaná pytláky, kteří se v těchto zátokách ukrývají. A navíc je zde ochranné vodní pásmo, kam je vstup zakázán.

Přicházím na flek, kde chci přespat, čeká na mě ovšem zkáza. Namísto zemljanky, která je zde dobře ukrytá již spoustu let, nacházím zbořeniště.

Nemám moc času, soumrak se blíží, rychle se rozmýšlím a jednám. Během hodiny likviduji zbořenou půlku střechy, která neunesla tíhu snad sto kila zeminy. Druhá půlka střechy nad palandou zůstala v celku. Je to dobré, trámy ze střechy spálím v naštěstí nepoškozené peci a hlínu ušlapu, aspoň nemusím sbírat tolik dřeva.

Uklízím okolí plné odpadků, hlavně skleněných lahví od piva. Je viděl, jací jsou pytláci hovada.

Při chystání spaní zjišťuji, že přímo u hlavy mám obří díru snad od nějakého hlodavce. Raději si tam dám nohy 😀 . Rozdělávám oheň, pec má dobrý tah. Vlhké dřevo mi zpočátku dělalo potíže, ale v okolí naštěstí není nouze o břízu.

Buči si našel vyvýšené místo u vchodu a hlídá.

Konečně jsem se dočkal odměny v podobě klobásy a piva.

Buči už to pochopil, tady dnes strávíme noc.

Je jasno, hvězdy září jak nikdy. Tady v údolí se vítr ani nehne, nehybný plamen petrolejky je toho důkazem. Nemám s sebou čelovku, jsem dokázaný jen na světlo ohně a petrolejky vonící pomerančem.

Pevnost zbylé střechy mi dělá trošku starosti. Připomíná mi, jak důležité je, mít pevnou střechu nad hlavou.

Na únor je nezvyklé teplo, ale sluníčko přes den a jasné hvězdy mohou přinést mrazivou noc.

Video z pohodového večera u ohně:

Smrkové dříví shořelo rychleji, než jsem čekal. Opouštím tedy svůj úkryt a za slabého světla petrolejky se vydávám na kopec pro dřevo. Zároveň dávám zprávu domů, že jsem v pořádku a chystám se spát. V údolí totiž není signál.

Silné klády se rozhořely a kamenná stěna snad bude odrážet teplo dokud neusnu. Za praskání ohně se vsoukám do spacáku a zavírám oči. Buči je stále v pozoru, občas varovně bafne do tmy.