14. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

5.5.2016 20:57 · napsal Forest · v rubrice Týdeníček

Velké věci z mého uplynulého týdne (4.4. až 10.4. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Tak to je ona, naše nová mikrovlnka, kterou jsem si přivezl z pronajaté chaty v Jedovnicích. Po zapojení jsem zjistil, že jí vlastně nic není. Stačilo trošku zatlačit na dvířka, plastový zobáček zapadl na své místo a bylo to.

Venku je krásně, brousím nůž na dvorku. Tvar už je finální, teď si hraju se skandinávským ostřím.

Benny a Lucie jsou spolu! Normálně to před námi půl roku tajili 😀 Nevíme proč, ale je to jedno. Hlavně že se mají rádi 🙂 Večer jsme ve Sternu dali po pivku, chytili slinu, následoval fotbálek v Mýdlu. To nám ten týden pěkně začíná!

Foceno na ISO 25 600.

Hlavně dlouho nevětrat, to by mohlo jen ublížit! 😀

Úterý

Dneska se na Dráze konal turnaj ve stolním fotbálku. Stejně jako dalších patnáct týmu, jsme se s Jírou přihlásili s velkou nadějí na úspěch.

Dařilo se nám skvěle. Z naší skupiny jsme postoupili do čtvrtfinále z prvního místa.

Mám rád takové přátelské a usměvavé večery na Dráze.

Na místní poměry nehrajeme vůbec špatně, velké naděje nám všem ale zhatil tým profíků s nápisy na tričku Foosball World Championship, se kterými jsme vlastně ani nehráli. Původně měl hrát každý s každým, ale to bychom dle výpočtů hráli asi 17 hodin 😀 .

Kluci to samozřejmě vyhráli na celé čáře, sebrali výhru a už se na Dráze asi nikdy neobjeví 😀 . Takže příště profíkům zákaz.

Moc se mi líbil příběh před turnajem. Organizátor Rampa, který to měl celé na starosti, nám 10 minut po začátku akce zavolal, že se omlouvá, ale vůbec neví, kdy dorazí, protože hledá ztracenou deku svého malého synka 🙂 Jeho žena byla s malým na procházce a cestou ztratili malou dečku, kterou měl od narození a miloval ji. A táta, místo toho, aby šel za klukama na pivo, sedl na kolo a projížděl celou trasu, kudy šli s kočárkem a hledal dečku. Takový přístup k problémům dítěte se mi líbí, pro něj to totiž byla zatím největší tragédie v životě.

Středa

Včera mě bolelo v krku. S tím se většinou vypořádám tzv. splachovací metodou. Včera při turnaji padlo osm kousků Poutníka a bolest v krku je pryč. Naopak se mi spustila rýma a mám kocovinu 😀 . Tu léčím 16 hodin zavřený v kanceláři. Jen na hodinku jsem si odskočil pro Bučiho a cestou do kanclu jsme to vzali přes Lužánky, kde běhalo milion psů 🙂 . Svítilo sluníčko a v parku to žilo.

I moje bylinky už lezou za sluníčkem.

Všechny fotky z Polaroidu budu věšet nad stůl a budu je mít pěkně na očích, jako všechny ostatní 🙂

Čtvrtek

Tahle paní byla skvělá. Taková typická poctivá babička ze Zelňáku, Miluška se jmenuje 😀 .

Celé odpoledne jsem lítal po outdoor obchodech a zkoušel pohorky. Nakonec si jedu zítra vyzkoušet nové La Sportiva Karakorum od jednoho pána přes inzerát na outdoorforum.cz. Pokud mi sednou, budu mít boty v hodnotě 7000,- za 2 900,- 🙂

Stavili jsme se do Spiritu na kávičku. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem tady nebyl za světla 😀 .

Po cestě z práce jsem umýval kolo. Tak jo, přiznávám, zmokl jsem až na kost 😀 . Blatníky by se občas hodily.

Pátek

Nemohl jsem spát. Usnul jsem až kolem páté ráno. Nevím co se děje, nějak moc přemýšlím. Po těžkém vstávání jedu do Bystrce k doktorovi. Jenže díky velké frontě na mě nedošla ani řada a už jsem musel jet na Českou, kde jsem měl sraz z pánem přes inzerát.

Ty boty jsem nakonec koupil! 🙂 Zkoušel jsem je a běhal po schodech v rektorátu Masarykové univerzity. Všichni se mi smáli 😀 . Sedí perfektně, nohy jsou jako v peřince. Podrážka je hodně tvrdá, přeci jenom jsou to boty pro vysokohorskou turistiku. Dnes pěkně prší, budu je rozcházet v dešti na betonu, tak jsem zvědavý, jak moc budu trpět.

Celokožené La Sportiva Karakorum, minimum švů, bez GTX, odolná špička, tvrdost B/C. Přesně to, co jsem hledal, jsem nadšený 🙂 . Stejný typ se prodává za 590$, já je mám za 2900,- A pokud je dobře rozšlápnu, vydrží mi spoustu let 🙂 .

I s botami jsem jel do Řečkovic na brigádu. Jedna paní se stěhuje a potřebovala vyklidit velký dům plný krámů. Určitě to bude práce na víc dní. Aspoň budou penízky navíc, příští týden bych se chtěl podívat do Tater, ale nechci to zakřiknout. Zatím si jen s takovou myšlenkou pohrávám.

Bez pohorek na záchod nelez! 😀 😀

Večer pršelo a žížaly si to špacírovaly po chodníku. Toho jsem využil a posbíral si plný sáček do kopostéru. Kolemjdoucí asi moc nechápali, proč sbírám žížaly a strkám si je v sáčku do kapsy 😀 .

Sobota

Vařím poctivou kroupovou polévku z vývaru! Kroupy jsou super věc.

Vyrábím podstavec již skoro kompletní lampičky ze samorostu a lana.

Pepek vaří na Dráze Boeuf Bourguignon s domácím chlebem. Je sice sychravo, ale proč se neprojít s Bučim a zároveň rozšlápnout botky. Nakonec si i Buči pošmákl, když dostal kotlík na vylízání 🙂 .

Neděle

Druhý den na brigádě ve velkém rodinném domě v Řečkovicích. Je to pohodová manuální prácička. Pomáhal jsem stěhovat spoustu krabic, sundával garnýže a chystal pokoje na malování.

Při stěhování se najde spousta nepotřebných věcí. Ty si zase beru já a zužitkuji 😀 . Tentokrát jsem před vyhozením zachránil několik balení semínek bylin a kytiček.