47. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (17.11. 2014 – 23.11. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Je svátek 17. listopadu, 25. výročí sametové revoluce v 89′. Zeman měl proslov (nebo spíš projev) na Albertově, demonstranti ho vypískali, ukázali mu červenou kartu a sem tam hodili vajíčko.

Přijde mi, že Zeman projevuje nejvíc aktivity svým stupidním a vulgárním chováním. To se lidem nelíbí, ale pro demonstraci si mohli vybrat lepší příležitost, než v den vzpomínky na studenty a začátku konce komunistů.

Mamka mi říkala, jak taky na Svoboďáku zvonila klíči. Policajti ji vzali za roh na Běhounskou na služebnu, tam ji dali výprask a řekli ať jde domů. Mamka se sebrala a vrátila se zpátky do davu.

Volno jsem využil k focení s Nikolou. Bydlí hned ve vedlejším vchodu, tak jsme fotili u ní doma.

V jednu hodinu jsem už nasedal na kolo a vyjížděl k Rondu, kde jsme měli sraz s Morym, Mirou Juncem a Čulim. Miru jsem neviděl dost dlouho a na kole jsme spolu ještě nebyli. Byla zima a vlezlo, ale dojeli jsme až k zámečku v Rebešovicích, tam jsme zjistili, že hospoda je zavřená, tak jsme jeli k Olympii, kde jsme poseděli u polívky a pivka a jeli zpátky. Fajn projížďka to byla. Miru jsem rád viděl.

I tuto cestu jsem odjel na původním plášti z roku 86 😀 . Díky!

Večer přijel na otočku Ica. Už je s Bimbem kamarád – jednou mu totiž donesl jídlo 😀 .

Úterý

Dostal jsem vařící náladu. Mezitím co se vařila čočka, v troubě se pekly čokoládové muffiny. Jako správná hospodyňka jsem ještě nachystal snídani a svačinu na zítra 😀 .

Středa

Klára si vsadila Sazku . Bez šesti nul vyhrála 150 milonů! 😀 .

Každej večer chodím venčit Bimba na zahradu. Mezitím, co čeká na zápraží, musím zkontrolovat, jestli jsou zavřené dveře do baráku. Pak dám povel a Bimbo utíká na trávník.

Čtvrtek

V zastavárně jsem nakoupil 105 polských zlotých. Kurz byl nějakých 6,75. Zítra totiž jedeme na výlet do Polska!

Dnešní večer byl výjimečný tím, že jsme šli na pivko s Bennym a Káťou k Tukanovi. Bennymu už nějakej ten pátek běží eshop www.sezendarek.cz, na kterém jsem musel odmítnou spolupráci.

Mluvili jsme o práci, jak měli u Lloys’s nehodu a vytopili celou restauraci, nebo o tom, kdo má křivější palce na ruce 😀 . Taková ta normální debata po pár pivech.

Délka posezení se nepřehoupla přes půlnoc, museli jsme se jet domů chystat na zítřejší cestu do Polska!

Jenom nezapomenout nabít baterky do foťáku, flašku rumu, ponožky a spacák. Jo a Májku.

Pátek

Před svítáním nás vyzvedl Roumen s jeho krejzy dodávkou a divoká jízda mohla začít. Ještě předevčírem jsem nevěděl, co budu dělat o víkendu a teď sedím vedle dredaře v dodávce a jedu do Varšavy a Krakowa 😀 . Vyzvedli jsme Moniku a Honzu a vyrazili na dálnici. Před námi je 600 km do Varšavy.

První zastávka na benzínce v Polsku – Monika vypráví svoje dojmy ze slovenské reality show Farma 😀 . Naščal do batožiny.

Čuráci, zastávka čurací 😀 .Druhá zastávka byla u opuštěného hostelu asi dvě hodiny od Varšavy. Jsme trošku severněji a na teplotě je to znát.

Cestu doprovázely melodie Gorillaz, které Roumen za volantem doplňoval tanečními kreacemi 😀 . Byla sranda, žádný kopec, jen rovinka a cesta rychle utekla. V 15 hodin jsme přijížděli do hlavního města Polska.

 

Na první pohled na mě Varšava působila jako moderní komunistické město ze 40. let minulého století. Za 2. světové války byla velká část města srovnána se zemí. Varšava tak nabízí zajímavou podívanou na původní šedé a oprýskané měšťanské domy a moderní prosklené výškáče. Viděli jsme třeba klasický komunistický panelák obklopený ze všech stran mrakodrapy.

Největší a pro nás vzhledově nejlákavější památkou Varšavy byl Palác vědy a kultury – polsky Pałac Kultury i Nauki. Je to typicky socialistická budova, 240 metrů vysoká, přezdívaná sovětský dar nebo Stalinova pomsta. Celá Varšava se kolem ní točí.

Brzy bude tma. Chvilku jsme hledali turistické centrum, kde jsme dostali mapu a vydali se prozkoumat město.

Pár hodin jsme bezcílně bloudili středem města a užívali si pocit návštěvníka, který mám pokaždé, když navštívím cizí město nebo zemi. Znáte to ne?

Mají tady podniky, jako třeba špagetárna nebo mléčné bary.

Všelijakými uličkami jsme se najednou objevili v úplně jiném městě. Teda jenom jakoby. Pořád jsme ve Varšavě, ale už to není ta hnusné komunistické zašedlé město. Najednou jsme na ulici, která se výstižně jmenuje Nowy Świat – Nový Svět. Tady se nachází ta pravá historie. Podél kilometru dlouhé ulice ze 16. století se nachází spoustu malebných kaváren, budova ministerstva, prezidentský palác, luxusní hotely, univerzita, muzea. Bylo to opravdu jako v jiném světě.

Došli jsme na náměstí u Královského hradu. Monika ze svého vaku vytáhl vínečko a zapili jsme to 😀 .

Další věc, kterou jsem nečekal, byla čistota. Varšava je opravdu čisté město. Dokázal mi to i pán, který v té zimě stál v košili před svojí restaurací a čistil chodník vapkou. To jsem třeba v Brně ještě neviděl. Ani bezdomovce jsme tady neviděli. Kromě toho jednoho na nádraží, ale ten si dost možná jen zdřímnul na lavičce po náročném mejdanu.

Turisty tady lákají překrásně nazdobené výlohy, ať už s jídlem, nebo suvenýry. Nejvíc se mi líbil krámek, kde prodávali medaile, uniformy a vůbec všechno z předválečného období. Pravé vetešnictví.

Mezitím, co Roumen jel pro svoji přítelkyni Tatianu do 200 km vzdáleného města, my jsme si prošli velký kus Varšavy.

Povinností bylo ochutnat polské národní specialitu – pirohy. Ty jsme si objednali v jedné poloprázdné hospůdce. Jako jídlo nic extra, znovu bych si je asi neobjednal, ale rád jsem je ochutnal. Dali jsme si je se zelím a houbami.

S plnými bříšky jsme opustili teplo restaurace a vyrazili zpátky jižním směrem. V jednom přízemním okně jsem spatřil tradičního krejčího. Chápete to? Je pátek, půl desáté večer a on si v klidu sedí a šije někomu oblek.

Poláci jsou z 90% katolíci a mají rádi české pivo.

 

Krátce poté, co si Monika s Honzou dávali kámen, nůžky papír, jestli bude Honza pokračovat v pití vína (samozřejmě, že vyhrál Honza) se odehrál incident s transparentem kočičky 😀 .

Monika uviděla na zdi u vchodu do jednoho domu cedulku s kočkou, jenže jakmile se jej nepatrně dotkla, cedule se odlepila od zdi a spadla na zem. Během sekundy u nás stál dvoumetrovej holohlavej polák a spustil něco polsky. Rozuměli jsme jen slovo KURWA, to se totiž opakovalo několikrát. Pár minut jsme se snažili vysvětli, že nejsme vandalové a že se omlouváme. Chlápek si hrál na tvrďáka a zeptal se nás odkud jsme. Dojčland, Ruski, Čechyše? Říkáme, že Čechyše. Borec se začal hlasitě smát řekl dlouhé áááháá, pozval nás do strip baru (dievečky, tanečky a kroutil se u toho), který právě hlídal a i s cedulkou zmizel dřív, než jsem ho stačil poprosit o fotku :D.

Nikon!

Krátce na to jsme v recepci jednoho hotelu, nebo co to bylo, spatřili pandu! Nakráčeli jsme dovnitř a chtěli vysvětlení 😀 . Toho jsme se nedočkali, akorát nás vyhodili 😀 .

 

Čekáme na Roumena a Táňu pod jedním mrakodrapem. Honza přestává být při smyslech. Čekání jsme si krátili focením promo forek pro Zaru 😀 .

Jezdí tady Double Deckery!

Přespání máme zajištěné u poláka jménem Adam Pol, asi 15 minut od centra. Roumen to domlouval přes Couchsurfing. Z Honzova stavu pochopitelně neměl radost ani Roumen, ani Monika. Honza se sekl a chtěl spát venku 😀 . Abychom nedělali ještě větší ostudu před naším hostitelem a jeho ženou, snažil jsem se Honzu dostat do bytu. Ten si ale ustlal před barákem, později se mi ho podařilo dostat na schody a asi po hodině a půl konečně do bytu.

Byla to trošku scéna, ale hostitelé se k tomu postavili dobře. Situaci nejlépe vystihuje tato fotka.

Spát budeme všichni v jednom pokoji, který mám hostitelé přichystali. V malé kuchyňce jsme ještě před spaním popili trochu rumu a potrénovali anglickou konverzaci. Spát jsme šli o půl čtvrté. Je to zvláštní pocit usínat u cizince, kterého jste v životě neviděli. Spalo se nám ale dobře.

Sobota

Dobré ráno Polsko! Je půl osmé a zvoní budík. Obléct se, vyčurat, pobalit spacáky, rozloučit se a poděkovat hostiteli. Hlavně tady nezapomenout ponožky, Moniko 😀 .

Za chvilku jsme seděli v dodávce a mazali Májku na rohlík. Čeká nás čtyřhodinová jízda do nejnavštěvovanějšího města Polska – Krakowa 🙂 . Bod pro každého, kdo u silnice uvidí houbařky (kurvy) 😀 . Každý měl minimálně dva body.

Po příjezdu do Krakowa jsme měli problém s parkováním. Hodná paní domácí nás upozornila, že odpoledne tudy půjde průvod chuligánů z fotbalu, tak ať raději využijeme hlídaného parkoviště. Přeparkovali jsme a vydali na hrad Wawel, který patří k památkám UNESCO.

Hrad byl svého času sídlem prezidenta republiky.

Stejně jako Varšavou i Krakowem protéká řeka Visla. Krakow je považováno za hlavní město polské kultury, navštěvuje jej až 4 miliony turistů ročně (stejně jako Prahu). Nachází se zde kolem třiceti muzeí, včetně Národního. Celkový počet historických památek je přes 6 tisíc!

Po návštěvě hradu jsme se vydali na náměstí do centra. Historické centrum Krakova je také na seznamu památek UNESCO.

   

Procházeli jsme se po obřím náměstí, kde zrovna probíhaly přípravy na vánoční trhy.

Na hlavním náměstí (polsky Rynek Glówny) postávali věřící u ohně, kolem kterého bylo křídou napsané Ognisko nadziei (oheň naděje). Ty ohně byli dva. Kdybych to věděl, koupil bych si špekáček a nemuseli jsme si dávat ten šíleně pálivej kebap 😀 .

V Krakowě se mi líbí.

Rozdělili jsme se a já s Klárou v klidu prošel celé centrum. Dokonce jsme navštívili největší obchodní centrum, ve kterém jsem kdy byl. Přirovnal bych to asi k deseti Vaňkovkám.

Našli jsme nejkrásnější zákoutí z celého Polska! Chci si sednout do toho okna, dát si kakao se šlehačkou a koukat jak venku sněží!

Jedno z nejkrásnějších míst, jaké jsem kdy viděl.

Hlavní ulicí Grodzkou jsme se pomalu vraceli k autu, odkud dnes odjedeme domů. Monika s Honzou tady mají rezervovaný hotel a přespí do zítřka.

V 20 hodin jsme opustili Krakow a vydali se na dlouhou cestu do Brna. Projížděli jsme městem Bielsko-Biała, ve kterém se vyráběly legendární polské Fiaty Maluchy.

Domů si na památku odvážím spoustu krásných fotek a třetinku polského piva LECH.

Díky tomuto výletu jsem přehodnotil svoje mínění a předsudky o Polácích. Jsou fajn. Bordel možná dělají jen v cizích zemích, ale to snad dělá každý národ.

Roumene, děkujeme za organizaci a že jsi nás v pořádku dopravil zpět domů 🙂 .

Na závěr pár krásných polských slovíček 😀 :

Ubikacja – záchod

Drogy – cesta, silnice,

Biedronka – beruška

Oliwa – ožrala

Dupa – prdel

Szukać – hledat

Sklep – obchod

Uwaga – pozor, upozornění

Zapach – vůně

Kurwa – však vy víte (houbařka)

Tak to byl můj první a snad ne poslední výlet do Polska. Bylo to pozitivní a moc fajn 🙂 .

Neděle

Krásně jsem se vyspal. Klára odešla do práce a já usedl k počítači.

Odpoledne jsem se na na kole vydal nakoupit do Tesca a při té příležitosti jsem se stavil na Dráhu. Na tři kousky. Zrovna hrála Kometa a překvapivě porazila Třinec 3:2. Během asi deseti zápasů se dostala z konce tabulky až na 4. místo. To se mi líbí.

Jo a taky byla na dráze Klárka a říkala že její máma četla týdeníček, kde jsem psal o dráze a jak jsem se s ní seznámil. To mě moc potěšilo 🙂 . Mamku pozdravuju 😉 .

Při cestě domů se mi polámalo kolo. Mám sice přehazovačku, ale není funkční, jen tam prostě je. A asi vlivem zimy a tepla se kov stáhl a přehazovačka mi táhla řetěz na jiný pastorek. Dlouho jsem na Masaryčce blbnul se šroubovákem, nakonec jsem dojel. Třeba mě to donutí konečně koupit single pastorek a udělat z kola singlespeed.

 

Prosím, hlasujte v anketě:

[poll id=“4″]