38. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

19.10.2014 09:45 · napsal Forest · v rubrice Týdeníček

Velké věci z mého uplynulého týdne (15.9. 2014 – 21.9. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Kolo se ještě nerozpadlo a dovezlo mě do Bystrce za babičkou a pak i za mamkou, taťkou a ségrou. Dneska jsem navštívil všechny 😀 .

Po včerejším dešti bylo trochu bláta.

Ségra posedávala s Aničkou před barákem u přístaviště.

Denisce by taky slušela silnička 🙂 .

Při cestě zpátky jsem úplnou náhodou zabloudil na Dráhu 😀 . Původně jen na jedno, abych stihl vyzvednou Kláru na nádru. Ale poznal jsem zajímavé lidi. Fatimu a Kryštofa. Fatima je z Francie a cestuje do Rumunska. Nemá auto, ani kolo. Dopravuje buď stopem, nebo pěšky. S Kryštofem se znají z Francie, kde byl na výměnném pobytu.

Dali jsme se do řeči o cestování, svobodě, Francii. Fatima mluvila hlavě anglicky, česky umí jen „pivo“ a „děkuji“. Možná víc slov. Říkal jsem, že by se mi taky líbilo, sbalit si batoh a vyrazit na cestu po Evropě, po světě. Prý to není vůbec těžký. Chce to udělat rozhodnutí a pak jen následovat svoje instinkty. Fatima se na své cestě spoléhá jenom na své podvědomí. Taková cesta naučí člověka mnohem víc, než škola, nebo cokoliv jiného. Jsou to zkušenosti s lidmi a umění se spolehnout sám na sebe. V tomto případě sama na sebe. Fatima cestuje sama.

Jen Kryštof, když se dozvěděl, že Fatima přijela, doprovodil ji do Brna, kde jsou dneska první den. Je 22 hodin a ještě neví, kde budou spát. Kryštof se mě ptá, jestli neznám Barbara z Barbar Punk.

Po celém světě funguje program Couchsurfing, který spojuje a pomáhá cestovatelům. Zjednodušeně se stačí přihlásit a najít protějšek (hosta), který je ochotný poskytnout přístřešek,vybrat oblečení, dát jídlo, nebo později práci v dané lokalitě. S minimálními náklady tak člověk může„surfovat“ do zemí, které ho lákají. A funguje to.

Kryštof takto jel stopem do Francie, kde potkal spoustu lidí, mimo jiné i Fatimu. Spal u jedné rodiny a na jídlo si vydělával u truhláře. Až prý pojedu do Francie, postarají se o mě stejně.

A ještě jedno heslo, kterým se Fatima řídí: „everyday smiling“.

Fajn setkání. Třeba se naše cesty někdy setkají.

Úterý

Byl jsem se dívat po obchodech na boty. Jenže mám moc náročný požadavky, takže letošní zimu budu asi chodit bosej 😀 .

Dneska se mnou vyšel rozhovor na FB Hi-Fi tisku. To je tiskárna, kde mi tiskli moje nejlepší fotky za rok 2013.

Celý si jej můžete přečíst tady:

1/ K jaké příležitosti jste si tisknul fotografie ve společnosti Z STUDIO? Chystáte výstavu?

Po roční práci jsem chtěl zhmotnit nejlepší snímky, které do té doby existovaly vlastně jen na půl. Teprve tiskem se z obrazových dat stávají Fotografie. Každý fotograf mi určitě dá za pravdu, že prohlížet a osahat si vlastní fotografie „naživo“, je nesrovnatelný pocit, oproti sledování na monitoru.

Také jsem myslel do budoucna a vybrané snímky budou tvořit základní kámen pro plánovanou putovní výstavu po brněnských kavárnách, vinárnách a čajovnách.

2/ Jak jste spokojen s naší tiskovou technologií „digitální ofset“ na stroji HP Indigo? Můžete srovnat výstup s jinými tiskárnami?

Spokojen jsem nadmíru.Díky vzorníku, který jste mi zdarma zaslali a zkušebnímu tisku vlastní fotografie, jsem šel na jistotu. Nikde bych si nenechal vytisknout takové množství fotografií, aniž bych věděl, jak budou vypadat.

Srovnávat mohu s několika brněnskými tiskárnami. Upřímně, pokud jsem spokojen s výstupem, technologický postup a použitá tiskárna mě nezajímá. Ovšem v mnoha případech cenu určuje právě technologický postup. U Z STUDIA vyhrála jak kvalita, tak cena 🙂 .

3/ Tisknete si fotografie průběžně, nebo jen výjimečně?

Ještě před dvěma lety jsem fotil převážně na analog. To jsem fotografie tisknul vždy po vyfocení filmu. Dnes fotím hlavně digitálně a tisknu na přání zákazníka, nebo pro vlastní archivní účely.

Většinou tisknu více fotografií naráz, proto jedinečné okamžiky fotím také na analog, před tiskem se tak vyhnu zdlouhavému procesu třídění, úprav, exportu a navíc zažívám napětí při prvním shlédnutí hotových snímků.

4/ Kde především Vaše fotografie publikujete? Jsou Vaše snímky i prodejné?

Fotografie publikuji především na svém blogu (www.jsemforest.cz), kde již druhým rokem zachycuji svůj každodenní život den za dnem. Mám samozřejmě Webovou, Facebookovou stránku a Flickr. Z mého bytu se taky pomalu stává galerie.

Některé snímky prodávám online ve fotobankách, ale po domluvě prodávám i tištěné fotografie.

5/ Jaké fotografické projekty Vás nejvíce baví a jaké nové projekty máte v plánu?

Baví mě projekty zachycující život, souznění člověka s přírodou, fotografie z cest a vše, co je pojato netradičně. Rád sleduji Humans of … (New York, Prague,…).

V plánu mám spoustu projektů. Jedním z nich je sbírka portrétů všech mně blízkých osob, vyfocená na jejich oblíbeném místě. Vše bude doplněno o několik otázek a celek bude působit pozitivně.

6/ Věnujete se i komerčním zakázkám?

Věnuji, ale díky mé časově náročné práci se jim nemohu věnovat intenzivněji. Což mě mrzí, a tak Od Nového roku nastane změna 🙂 .

7/ Kromě focení se věnujete i kreativnímu psaní a jedním z Vašich životních snů je napsat knihu. Už se nějak rýsuje? O čem bude?

Rýsuje se už 22 let. Bude o životě a jaké to tady bylo J.

8/ Komu je určen Váš blog? Tvoříte ho hlavně pro sebe, nebo pro určitý okruh lidí?

Původně byl určen jen pro mě, později pro rodinu a přátele a nyní přibývá velké množství čtenářů, které vůbec neznám. Při psaní blogu se snažím zachovat svůj osobní styl, ale myslím i na čtenáře.

9/ Plánujete pro své fanoušky nástěnný kalendář na rok 2015 nebo jiné fotografické překvapení?

Kalendář jsem tiskl minulý rok, na letošní podzim a zimu chystám akční focení a rámování portrétů. Klienti tím pádem mají o jeden dárek k Vánocům postaráno.

10/ Jak byste popsal fotografa Foresta Trenze a jeho práci?

Díky tátovi poznal podstatu fotografie, od té doby čistý samouk, věčný detailista milující život, cestování a dobrodružství. S fotoaparátem pro něj není žádný den všední, světlo je pokaždé jiné. Jeho nevyřčeným slibem je dokumentace celého života. Miluje svobodu, vůni lesa, praskání ohně, barvy západu slunce a zvuk závěrky.

Středa

Po práci za mnou přisvištěla Klára na svém krásném staronovém kole a jeli jsme na Křenku do bazaru. Chtěl jsem jí ukázat, jaký zajímavý věcičky tady mají. A za malej peníz.

Pokračovali jsme do Vaňkovky na nudle. Ty jsou tady nejlepší z celýho Brna. Takže z celé Moravy. V Reserved jsem si chtěl koupit boty, ale ty, které se mi líbily, už nebyly v akci. Tak jsem se na ně vyprdnul.

Po nudlích a zmrzlině jsme jeli na Dráhu. Kam taky jinam, že.

Poslední dobou jsme tady často. Je fajn se vracet na místa, kde je dobře. Poseděli jsme u ohně, přišel i Radek. Jako vždy byla pohoda. Dělat oheň uprostřed města je opravdu neskutečný. Doufám, že jim to někdo nezakáže. Přes zimu se bude muset topit častěji 🙂 .

Po 22 hodině jsme museli vyrazit domů. Zítra zase do práce.
Kláře jsem říkal, že když jedeme z piva na kole a potkáme policajty, musíme předstírat, že na tom kole nejedeme 😀 😀 . A dneska se to povedlo dokonce dvakrát 😀 . Miluju ty noční cesty domů .

Čtvrtek

Už týden jezdím na kole! Šetří mi to dost času a peněz za jízdenky. Všude jsem rychleji než šalina. Dneska jsem byl během hodinky zpátky z nákupu v Tescu na nádru. Stihl jsem se stavit za Klárou a udělat fotku pod IBC.

Pátek

Odpoledne jsme jeli s Klárou fotit do Žebětína sraz motorkářů. Nadšenci motorek Honda – Pan European se sem sjeli z celé České a Slovenské republiky.

Pořadatel srazu je securiťák z nádraží Hynek. Na motorce má přezdívku Mawerick.

Většinou jsou to starší borci s manželkami. Celý rok se těšili právě na tento víkend, aby se naposledy v sezóně společně projeli. Zítra je čeká celodenní okruh po památkách jižní Moravy.

Toto je 14. ročník setkání Pan European a jeho účastníci.

Toto byl nejkrásnější a taky nejdražší kousek.

Osobně se mi takové motorky moc nelíbí. Je na nich až moc plastu. Né, že bych ji nechtěl, nebo se na ni neprojel, jen to není můj styl. Ale fandím jim, přeci jenom, je to Honda 🙂 .

Na zítřejší vyjížďce, kde to teprve bude stát za to, bohužel nebudeme. Musím fotit jinou jízdu – brněnskou podzimní cyklojízdu Nakoleon.

Mám i krásnou backstage fotku od Kláry.

Je pátek večer, to si žádá alespoň jedno zdravotní pivko. Navštívili jsme Padowetz. Přišel Radek a Tibor.

Sobota

Dneska odpoledne vyjede největší cyklojízda tohoto roku. Ihned, co Moravské náměstí opustili stánkaři se zeleninou, začaly probíhat přípravy. Stavělo se pódium, stánky s prodejem triček, občerstvením.

Je před komunálními volbami, tudíž se na pódiu prezentovali i někteří kandidáti do zastupitelstev. Třeba Matěj Hollan ze Žít Brno, nebo Petr Vokřál z ANO. Hollana znám hlavě díky jeho výstřednímu boji proti hazardu, Vokřála jsem do dnes znal jen z plakátů. Před lidmi na mě působil celkem nejistě.

Přijela i ségra s Radkem, takže Klára nejela sama, když jsem fotil. A byla to sranda 😀 .

Ve srovnání s minulým rokem (38. týdeníček 2013) se jelo mnohem plynuleji, což byl i požadavek organizátorů na policii, která loňskou jízdu zbytečně brzdila. I trasa byla jiná. Jelo se okolo výstaviště. Tady jsem vyjel na střechu parkoviště, abych vyfotil co největší masu lidí na kole. To je bez dlouhého ohniska dost složitý.

Nafotil jsem přes 500 fotek, všechny publikované najdete na Facebooku sdružení Brna na kole, které akci pořádalo.

Hlavní cíl cyklojízdy je pořád stejný.Přívětivější město pro cyklisty – více cyklostezek a pruhů, stojanů, méně rizika ze strany řidičů.

Už jsme dlouho nebyli na pivě 😀 . Hlavně jsme se dlouho neviděli s děckama od Lloydů. S Benouškem, Jarkem, Káťou a jejich kolegyní Klárou. Chvilku jsme byli v novém baru, kde se nám nelíbilo, odešli jsme do Ponrepa.