29. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (14.7. 2014 – 20.7. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Od doby, co jsme se přestěhovali na Merhautku, nakupujeme v Romšpáru na Cejlu. Buď jdu nakoupit rovnou z práce, nebo večer s Klárou, jako dnes. Večer nejsou fronty, potkáme maximálně pár cigánů.
Úterý
Dneska pěkně pršelo. Mám chuť se sebrat a jít do lesa. Bohužel mám tady ve městě ještě nějaký povinnosti, ale pracuju na tom 😉 . Nemůžu si zvyknout, jak čas utíká rychle. Brzy nastane čas na další životní změny.
Středa
Už dlouho jsem v hloubi duše toužil po kole do města. Minulý týden jsem se o tom zmínil na grilovačce u Pavla a ten mi nabídl svého Favorita z 86. roku. Dneska po práci jsme pro něj s Jarkem jeli. Do Bílovic vlakem a doufali jsme, že nazpět pojedeme oba na kole.
Jarek už přes měsíc jezdí na nově koupené staré bílé Esce.
Pavel má ty Favority dva. Na ty léta ve výborném stavu. Jednoho jsem si vybral, vyměnili a nafoukli jsme kola, odstranili zbytečnosti, trošku jej oprášili a mohli jsme vyrazit.
Zajímala mě historie kola, jakou má duši, zeptal jsem se Pavla, co všechno to kolo zažilo. Odpověděl něco ve smyslu: „znáš to, jezdil jsem na něm za holkama a tak…“ 😀 . Takže vůbec nebude na škodu, když jej po pár letech strávených v tmavé kůlně vytáhnu na čerstvej vzduch.
Toto je Pája s jeho bejvalkou.
Před odjezdem jsme na posilněnou kopli dva panáčky Tuleňě, Pája spíš rozloučenou s Favoušem. Na to odkudsi vytáhl zaprášenou a pavučinami pokrytou helmu, kterou jsem dostal jako bonus. Z vlastní zkušenosti jsem nemohl odmítnout a raději si ji nasadil.
Vyjeli jsme. První metry jsem si zvykal na úzkou stopu silničky a na přehazování. Svištělo to jedna báseň. Je to naprostá paráda, s horským se to vůbec nedá srovnávat, to kolo mě dostalo.
Už po cestě se mi v hlavě honily myšlenky, jak si kolo upravím. Budu se mu věnovat a za pár kaček bude k nepoznání.
Čtvrtek
V Ikea mají levné nádobí. A kuchař Benny říkal, že jsem celkem kvalitní. Dneska jsme koupili pánvičku. Konečně se nám nebudou připalovat palačinky 😀 .
Rámečky na fotky se u nás taky neztratí.
Večer nás navštívil Tibor. Probrali jsme eshop, pokecali u vínka a pohoda.
Pátek
Dneska jsem na nádru potkal starou vojnu Krakonoše! Na chvilku jsem se k němu posadil a dali jsme se do řeči. Poslední dobou jej nejvíc trápí rozbitý stan. Peněz taky nemá moc, chtěl jet na fesťák a do Prahy, ale nemůže. Musí prodat tablet.
Rozpovídal se o jeho dřívější práci, když pracoval jako hlídač vrakoviště. Se svým rotvajlerem prý předal policii tolik zlodějů, že tomu sám majitel nechtěl věřit. Jednu noc hustě pršelo, Krakonoš seděl v boudě a koukal na kriminálku, zatímco pes venku zahnal zloděje na střechu auta, odkud se nemohl hnout. Krakonošovi se nechtělo do deště, a tak nechal zloděje pod psím dohledem až do doby, kdy přijela policie (trvalo to prý dvě hodiny, protože policajti se dívali na tu stejnou kriminálku 😀 ). Policii zavolal sám zloděj 😀 . Ono to totiž nebyl zloděj, ale majitel vrakoviště, který si chtěl ověřit, jestli opravdu hlídá. Za to dostal Krakonoš vyhazov.
Seděli jsme asi deset centimetrů od silnice. Vždycky, když projížděl autobus, otíral se Krakonošovi o pantofle. Jemu to bylo jedno.
Když jsem se zeptal, jestli můžu fotit, odpověděl: „jasný, ty můžeš kdykoliv“. 😀 .
Včera prý poslal dopis na magistrát, ve kterém žádá o pronájem pozemku s malou boudou, o který se nikdo nestará. Chtěl by jej spravovat a začít něco budovat. Pěstovat si zeleninu a mít střechu nad hlavou.
Z chvilky byly najednou dvě hodiny 😀 . Krakonoš si s Keliškou moc nepokecá, tak byl rád, že mu aspoň někdo naslouchá. Jedu chvíli s námi poseděl i řidič dálkových autobusů. Vypil pivo v plechu, vykouřil pár cigaret, vynadal několika cyklistům, kteří blokovali cestu autobusům a šel na vlak. Další postavička z druhé strany řeky.
Za tu dobu se na střeše podchodu hlavního nádraží prostřídalo spoustu individuí. Tento chlapík se kolem nás taky nachomejtl. Očividně prožívá krušné chvíle. Do řeči jsme se nedali. Netvářil se moc výřečně.
Zapálená skleněnka s trávou hodila Krakonoše do pohody. A taky přitáhla pozornost pouličních huličů. Starosti byly fuč.
Rozloučili jsme se a já jel domů věnovat se kolu.
Pokud Krakonoše někdy potkáte, (jakože v Brně jej na 100% neminete), nebojte se jej oslovit, prohodit pár slov, hoďte mu pár korun, nebo sušenku, granule pro Kelišku, cokoliv. Nic vám neudělá, bude mít radost 🙂 . Je v pohodě.
Kolo nechám přelakovat. Téměř celé kolo jsem rozmontoval a součástky vyleštil. Mám radost, protože většina jsou originál FAVORIT.
Sobota
Byl u nás Tibor s Ondrou, se kterým děláme na eshopu. Přes tři hodiny jsme probírali detaily co a jak bude.
Taky jsem pověsil další fotku.
Neděle
Splnil jsem další slib a navštívili letní tábor u řeky Svratky v Borači, kam jsem pravidelně jezdil zamlada. Po několika letech jsem se setkal s kamarády z dětství. S vedoucím Rogim, Miškem, Kristýnou, Bárou…
Ségra jela letos naposledy jako dítě, příští rok bude vedoucí. Nebyla by to moje ségra, kdyby si něco neudělala 😀 Pohmoždila si rameno.
Márynka poutala největší pozornost a ihned byla v obležení 😀 .
Na dopoledním programu bylo klouzání 😀 .
Denisčina spolubydlící měla ve stanu malou myš, se kterou si chtěla Márynka hrát. Nebo jí minimálně dát pusinku 😀 . Nemohli jsme ji uhlídat, pořád se snažila dostat dovnitř.
Miluju tu řeku tady. Vzpomínám taky na pár krušných nocí, které nám způsobila, když se hladina rychle zvedala a hrozilo zatopení tábora. S baterkami jsme ji chodili kontrolovat.
Zítra jdou všichni na puťák, takže dnešní program byl trošku volnější. Hráli jsme hru (nevzpomínám si, jak se jmenuje), kde se kolíky shazují dřevěné špalky protihráčům. Byla sranda. Přes oběd jsme se na dece mazlili s Maryn.
Samojedi se pořád smějí 😀 . Jsou úžasní.
Jsem rád, že tábor pořád funguje. Dětí už sice nejezdí tolik, ale oddíl si vychovává svoje stálice. Přibylo pár inovací, stromy za kuchyní jsou pokácené, jinak se toho moc nezměnilo. Letošní téma tábora je Star Wars.
Před odjezdem jsem absolvoval velké focení 😀 .
A tady je Deniska s nejlepšími kamarádkami.
Domluvili jsme se, že po prázdninách zajdu s oddílem na pivko, tak se těším, že trošku víc pokecáme 🙂 .
V hospůdce U Kadly jsme dali pivko a utíkali na vlak směr Brno. A zítra do práce…