1. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (29.12. až 4.1. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Pustil jsem se do stavby stolu z palet. Přes rok jsem plánoval a konečně jsem přešel k realizaci. Už mám čas a ještě večer jsme dostali dvě palety, takže i materiál.
První fáze stavby získat prkna z palet bez poškození, úspěšně splněna 🙂 .
Úterý
Prošli jsme se do Bauhausu koupit hřebíky, tmel na dřevo, panty, šmirgl kotouč do vrtačky a Ceresit proti vlhkosti. Ten nám doporučila babička, tak snad bude fungovat.
Na chodbě se teď válí nářadí, piliny a palety. Občas i já. Není to žádná sranda, jak jsem původně myslel.
Středa
Je Silvestr, ale večer s přáteli a alkoholem se nekoná. Jsem nemocný, už včera večer mi bylo divně. Bolí mě v krku, nemůžu polykat. Metaxa bude muset počkat. Celý den jsem propotil v posteli.
Až s příchodem Kláry z práce se mi vytvořil úsměv na tváři. V náruči jí seděla chlupatá kulička s křišťálovýma očima, které na mě koukaly.
Je to štěňátko! Klára jej zachránila na nádraží před jedoucí šalinou. Prý se na nádraží potuloval celý den.
V první řadě dostal napapat (celou misku granulí zhltal během sekundy), potom jsme jej vykoupali. Smrděl od ohně, jako by spal na popelu, tak jsme usoudili, že nejspíš utekl bezdomovcům. Podívejte, jaká špinavá voda z něj tekla.
Je nádhernej. Pravděpodobně kříženec s vlčákem. Pacinky má velký, ale nedokážeme odhadnout, jak moc vyroste. A jakej má kožíšek 🙂 .
V tomto případě srdíčko zvítězilo nad rozumem a rozhodli jsme se si ho nechat. Je to malé živé zvířátko a pokud někomu patřilo, nezaslouží si jej. U nás mu bude dobře. Dostal jméno Butch – Buči, podle Bruce Willise z Pulp Fiction a taky anglicky butch znamená chlapák, drsňák. Což si určitě zaslouží, po tom, co v takové zimě musel zvládnout. Je to chlapák.
Je to náš už třetí nalezenec za poslední dva roky, první byl Fík, druhé bylo koťátko. Napapal se a usnul s jazykem venku 😀 .
Čtvrtek
Je před šestou hodinou ráno, Nový rok a nemoc mě nenechá spát. Kouknu ven, tam tma a nasněženo. První větší sníh. Chci něco dělat, ale musím se vyležet.
Buči fňuká a cuká ze spaní. Asi smutní po mámě, nebo má jen divoký sny.
Jeho životní koloběh je takový: napapat, vykakat, loužička, hrát si, kousat, kňučet, spát.
Šíleně mu smrdí z pusy.
Pátek
Jsme s Bučim sami doma, Klára je v práci. Pomalu jsem se smířil s úlohou pánečka a starostmi pojenými s výchovou štěňátka. Musím jej hlídat, aby něco nerozkousal. Ovladače, telefony, koberec, papuče, to všechno má na mušce.
Právě teď se buduje jeho povaha a musíme jej naučit co všechno smí a co ne. A on se vzdorovitě snaží prosazovat svoje.
Štěká na svoje hovínka. Vždycky po jídle udělá bobek, proběhne okolo něj a štěká 😀 . Už umíme povel sedni! S pamlskem v ruce to šlo samo. Bude to náš parťák na výlety.
Sobota
Je vtipná o tom psát, ale kdo měl někdy štěně, pochopí, jakou radost nám Buči udělal, když se poprvé vybobkoval venku 😀 .
Mě pořád bolí v krku. Už nechci! Chci dostavět stůl a jít ven s Bučim. Místo toho z postele koukám na Travel kanál.
Příští týden letí máma do Egypta, přijela ke mně pro cestovní tašku. Dovezla mi i nějaký nákup a poprvé viděla Bučiho. Prý je to medvídek, ale vyroste z něj medvěd. A že jsme blázni, že si ho necháváme.
Neděle
Buči je nervák. Když mu něco zakážu, vzdorovitě štěká a provokuje. Já mám ale pevnou ruku, což se pomalu začíná projevovat. Už nás má za vůdce smečky a ví, že hranice určujeme my.
Takto krade ze stolu můj toaletní papír na smrkání 😀 .
Taky už známě jeho původ. Bezdomovci postávající na nádru viděli Kláru, jak jej nese v náručí a řekli o tom původní majitelce. Opravdu patřil bezdomovcům, kterým prý policajti zapálili přístřešek. Buči odtud utekl a 24 hodin cestoval po městě. Paní, které jej měla původně jej nalezla vyhozeného spolu se sourozenci v Bratislavě. Dva už byli mrtví, Bučiho a jeho sestru dovezli do Brna.
Nakonec je prý ráda, že jsme si jej vzala, nemá se o něj jak starat. Dala nám i jeho granule. A taky už víme, proč mu tak smrdělo z pusy. Někdo jim prý řekl, že pokud nemají peníze na odčervení, mají štěněti dát do chřtánu stroužek česneku. Teď už to není tak strašný, ale když mi první den dával pusinky, myslel jsem že omdlím.
Zítra půjdeme na prohlídku a odčervení k veterináři.
Tímto týdnem jsem začal psát již 3. ročník Týdeníčků. Děkuji, že jste byli toho 🙂 .
