4. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (25.1. až 31.2. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Dokončil jsem výrobu koženého obojku pro Bučiho. Až se mi naskytne příležitost a seženu raznice, vyrazím do něj jméno a tel. číslo, kdyby se náhodou zaběhl.

Kdyby se nějakému pejskařovi líbil, klíďo vyrobím podobný. Menší, větší, jinou barvu, nějaké ozdobné prvky… napište a domluvíme se 🙂

Žalud, který jsem před pěti týdny zasadil, už vyklíčil a pomalu se z něj stává statný dub. No dobře, to jsem pár století předběhl 😀 .

Na třídě Kapitána Jaroše dneska ráno vybuchl plyn. Dokonce se evakuovala škola a byl zákaz vycházení. Nikomu se nic nestalo, jen s jedním autem si trošku pohrály plameny. Bylo to kousek od Sternu, který stejně jako zbytek ulice zůstal uzavřený, takže měla Klára chvilku neplánovaného volna. A tak prala a moje dokonale bílé tričko se proměnilo na dokonale teplou růžovou 😀 . Díky.

Úterý

Snídám si jako král exotiky 😀 . Včera byl židovský svátek Tu bi-švat, který oslavuje stromy a plody z nich. Ve Sternu zbylo spoustu fíků, pistácií, makadamiových oříšků, granátových jablíček a jiných pochutin.

Večer jsme samozřejmě pokračovali v oříškyádě a louskali.

Středa

Posílám babičce do Vyškova dopis s fotkami.

Jedu doslova s kůží na trh. Táta mi domluvil schůzku se sedlářem Petrem Hessem. Donesl jsem pár mých výrobků a dostal od Peti spoustu cenných rad. Obojek i popruh na foťák mají nějaké chyby, které musím napravit. Ale prý jsem sehnal skvělou useň na obojek. Je to tzv. „chromka“ (chromová kůže), která je vhodná i do vody. Její nevýhodou ale je, že „nemá paměť“, takže cokoliv bychom do ní vyrazili, by za týden bylo pryč. Takže vyražené jeméno mít Buči nebude.

Dostal jsem nové, pevnější řemínky na popruh k foťáku, které mám pro svoje dobro vyměnit. Taky několik zlatých nýtů a včelí vosk na mazání. A velké kusy zelené kůže, která je vzácná tím, že je to přesně ta kůže, kterou jsou potaženy křesla ve vile Tugendhat. Čučel jsem jak puk, když mi ji podával se slovy „Na, vyrob z toho něco pěknýho, nám už je stejně k ničemu“. Budu dlouho přemýšlet, co z ní vyrobím, jestli vůbec něco 😀 .

Když už jsem byl v Bystrci, stavil jsem se za babičkou, abych prošel rychlo kurzem pletení 😀 . Je to možná divný, ale už delší dobu se chci naučit plést a zkusit něco vyrobit. Naučil jsem se základy, ale nevěřím tomu, že se k tomu dostanu dřív, než v důchodu 😀 . Je to totiž šíleně zdlouhavý.

V noci jsem jel na kole pro Kláru do práce. Kolo jsem zamčel ke značce deset metrů od restaurace a důvěřivě na něm nechal obě světla. Občas je sundávám, občas nechávám, když vím, že za chvíli zase pojedu. To se mi dnes vymstilo. Po půl hodině vykouknu z okna pro kontrolu a světla tam nejsou! Vytočilo mě to. Víc než ztráta světel za pár kaček mě štve ta drzost sahat na cizí kolo. Hnáty bych tomu zlámal.

Čtvrtek

Dal jsem na Petrovu radu a tenké části popruhu na foťák vyměnil za silnější. Je to sice jiný matroš, ale brzy chytne patinu a barva bude k nepoznání od zbytku.

Čeká mě už jen šití okrajů a vyražení nápisu Foto Forest s logem.

Těsně před setměním jsem narychlo zajel k Nakecovi pro světla na kolo. Koupil jsem ty stejné, osvědčili se. Dnes je klubový čtvrtek a na Dráze jsme se sešli v hojném počtu. Hráli jsme fotbálek a bylo to divoký.

Pátek

Často se scházíme ve Sternu po zavíračce a dlouho do noci dopíjíme pivo. Dneska to bylo trošku jiný. Benny se odtrhl od práce a Lucie taky nespěchala domů. Blanka už je stálice.

Připravili jsme si pro Káji malé překvapení. Sehráli jsme strašidelný večer. Pustili jsme horrorové písničky a vylákali Káju do tmy. Tam číhal Dan v rytířské zbroji v přilbici s velkou sekerou 😀 . Kája se tak lekla, až se toho lekla Blanka a byla z toho lavinová reakce 😀 .

Sobota

Dneska mám home office, ale odskočil jsem za Ivanou venčit Staffyho i Bučiho do Lužánek.

Pomalu zjišťuji informace o cestě do Norska a narazil jsem na zajímavou věc. Lahev, která vlhkost z ovzduší přetváří na pitnou vodu.

Neděle

Jedu do Bystrce za mámou pomoct stěhovat obývací stěnu. Ségra mi představila svýho kluka 😀 .

Z Bystrce jsme šli pěšky domů přes Oboru. Zbývala sotva půl hodina světla a vybil se mi mobil. Najedou Buči zavětřil a byl fuč. Poprvé v životě utekl na déle než pár minut. Byl pryč dobrých dvacet minut. Pískal jsem, volal a nechtěl jsem se moc vzdalovat od místa, kde mě opustil. Už bylo sotva vidět, když koukám a on stojí mezi stromy přede mnou. Moc dobře věděl, že udělal něco špatného. Od té doby šel pokorně vedle nohy.

Hlavně, že jsem o tom v pondělí přemýšlel. Do obojku tel. číslo nevyrazím a známky jsem na kroužek ještě nenavlékl.

Měli jsme štěstí a narazili na daňky asi 5 metrů od cesty. Ani se nehnuli, jen koukali a čuchali Bučiho.

Z Bystrce domů jsme to měli přes 10 km. Najedl jsem se guláše a šli jsme s Danem a Klárou na pivo. Původně jen na jedno, ale nakonec jsme prošli 4 hospody 😀 . Z Bistra na Osmičce jsme šli do Ochutnávkové na nějaké ty speciály, potom na poslední pivko před zavíračkou do Krčmy, tady jsme nabrali Yaninu a nakonec skončili v Mýdle.

Pořád jsem přemýšlel, co ten týpek dělá s rukou před obličejem. Že by se schovával před foťákem? Pak jsem si vzpomněl, že vlastně hrál na harmoniku 😀 .