3. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (18.1. až 24.1. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Opravil jsem si pouzdro na nůž. Suchý zip už moc nedržel, druk bude lepší. Jen jsem přišel o nápis Victorinox. Ani si nevzpomínám, jak ho mám dlouho. Deset letu už to bude. Dostal jsem ho v Bystrci, když se Lenka vrátila z Londýna. Od té doby je stále se mnou na opasku.
Takto se večer válí nás Bimbasaurus 😀 .
Úterý
Poprvé jsme společně venčili štěňátko Dixi a Bučiho. Bučimu vůbec nevadilo, že Dixi má jen tři měsíce a chtěl s ní miminka 😀 .
Pak se přiřítil obří kus psa, tuším, že je to rasa briard. Buči si hlídal svoji fenečku a dalšího psa do smečky nechtěl. Tak se začali honit 😀 .
Středa
Konečně se začaly prodávat dlouho vystavené věci na Aukru. V ŘEMPU na Cejlu jsem koupil krásnou kůžu na výrobu obojku pro Bučiho. Takové dva kousky mě vyšly na nějakých 30 Kč.
Taky jsem si opravil zip na batohu.
Během odpoledne nasněžilo pár centimetrů, kolo raději nechám doma.
Aktivně hledáme nové bydlení. Kdybyste někdo věděli o prodeji chaty nebo chalupy v blízkosti Brna, určitě dejte vědět 🙂
Čtvrtek
Pár hodin práce a obojek už vypadá k světu. Ještě není hotový, čeká mě šití, výměna nýtů a broušení a nějaká povrchová úprava. Mám radost, protože v obchodě bych za podobný utratil určitě kolem 500,- .
Bude mu slušet, no ne?
Posílal jsem fotky rodince, kterou jsem fotil na podzim.
V noci jsme ve Sternu popíjeli meruňku (výbornou) a seznámil jsem se se šílenou Blankou, která s námi pojede o víkendu na chatu do Jedovnic.
Pátek
Navštívil jsem s Bučim tátu v dílně. Buči byl vykulenej nejprve z fógla v kleci a potom ze služební fenky maliňáka.
Nechali jsme se s tátou a Bučim vyfotit a vznikl tak druhý snímek z Polaroidu. Nevyšel tak pěkně, jako první, protože byla větší tma a přisvětlení bylo nedostatečné. Aspoň ponaučení pro příště, teď už vím, jak se to chová za horších světelných podmínek. I tak z fotky mám radost 🙂 .
Sobota
Jedeme na Danovu chatu do Jedovnic! Plánovaný autobus jsme museli nechat ujet, protože ve stejný čas odjížděl snad nějaký skautský oddíl na výlet. Hodinu čekání jsme si zkrátili v místní pizzerii, kde jsme posnídali. Pivo a pizzu 😀 . Místo v dalším autobusu jsme si už pohlídali. Ani tento nejel prázdný, chudák Garp i Buči trpěli nejvíc. Už konečně jedeme ve složení: já, Klára, Dan, Bláňa a psi Garp a Buči. Večer možná přijede Anička.
Jsme na místě. Moc pěkná dvoupatrová chalupa v chatařské oblasti kousek od rybníku. Zatímco venku pěkně chumelí, vybalujeme alkoholy a přetváříme chatu na obytnou.
Zahřívá nás teplý čajíček s meruňkou. Nebo naopak?
Kousek odtud leží Rudické propadání, které nás lákalo na návštěvu. Po cestě jsme potkali dětské hřiště, Danovi se líbilo 😀 .
Garp a Buči jsou dva psi, takže se párkrát pěkně prohnali. Naštěstí je Garp staroušek a moc nestíhal, čehož Buči vyčůraně využíval. Chvílemi připomínal psa baskervilského.
Došli jsme k masivnímu skalnímu útvaru Rudické kolíbky. Pár dutin jsme prozkoumali za svitu a dýmu louče.
Prudkým svahem jsme se doklouzali k Rudickému propadání. Přes zamrzlý potok jsme se nedostali blíže, než na pár metrů. Přes Matuškův Mlýn a Salmovu huť jsme se vrátili zpátky na chatu. Celí promáčení a zmrzlí.
Fotka z analogu:
Po návratu nacházíme vše na svém místě, jen maso trošku zmrzlo. Naštěstí to tekuté pořád teče. Zatápíme v krbu, aby bylo kde sušit ponožky a rozděláváme oheň ve venkovním grilu. Na první masíčko jsme nemuseli dlouho čekat.
Už to hřeje, co půlhodina, to dvacet čísel od kamen.
Škola vytí Bučiho a Blanky 😀 .
Po setmění jsme objevili skvělou zábavu. Nemělo to jedinou chybu, až na ty kameny na trati a děravou plachtu a psy, kteří nás za jízdy kousali 😀 . Nejvíc se osvědčila moje obří pláštěnka, která by měla zachránit i před radioaktivním zářením 😀 .
Anička přivezla bábovku a kytaru. A psi zase žárlili jeden na druhého.
Pro dřevo jsme jezdili na tajňačku s kolečkem. Jak postupoval večer, bylo to čím dál náročnější. Kolikrát se nám kolečko převrhlo a sbírali jsme kulatiny po svahu 😀 . Překvapilo mě, kolik jsme toho za večer spálili. Nedokážu odhadnou kolik kubíků, ale takových deset koleček to bylo. A samý metrový tvrdý špalky. Habr a dub.
Fotka z analogu:
O půl páté ukládáme holky ke spánku a já s Danem se ještě snažíme dohnat, co jsme zmeškali staráním se o oheň. Snažíme se marně. Hodinu na to, skoro před svítáním se snažíme dostat do postele. Vypadá to vtipně, mě nechce pustit Buči, Danovo místo zalehla Anička 😀 . Usínáme za praskání ohně pěkně v teplíčku na matracích u krbu.
Neděle
Svěží ráno bych to nenazval, ale z postele jsme vylezli před polednem. Kdyby se mi tolik nechtělo na záchod, ještě bych poležel 😀 . Všechny nás vyděsila odstavená pláštěnka na pumpě. Dokonce i obličej má lidské tvary. Kdo ví, kolik kolemjdoucích si v noci cvrklo do kalhot 😀 .
Dan se ujal vaření pozdní snídaně nebo brzkého oběda, nevím.
Takto jsme si hodovali. Stůl připomínal ten švédský a nabízel širokou škálu pochutin. Povšimněte si těch plavek v levém horním rohu, ty jsme našli v chatě jako úplně nové 😀 .
Garp měl štěkavou, Bláňa má svoji teorii, že včera přišel na to, že se ještě slyší a štěkání se mu líbí, tak prostě štěká.
Zkoušeli jsme i zpívat, ale jaksi jsme nenašli stejnou notu. Nebo za to mohl ten včerejší večer? Ale byla to sranda 😀
Jedovnický rybník Olšovec byl pokrytý ledem a bruslaři a běžkaři. A bandou pěti bláznů se dvěma šílenými psy 😀
Bylo těžké opouštět chajdu a vracet se zpátky do města za každodenními povinnostmi. Nicméně jsme domluvení, že se na jaře vrátíme a oslavíme příchod jara 🙂 . Díky děcka za super víkend.
