Fiktivní škola

Je pátek. Poslední vyučovací hodina – ekonomika. Profesorka v modrém plášti vchází do třídy a je vítána hlasitými výkřiky: „Zdááár, tě pííc, ty vole už je tady!“. Totální bezohlednost ze strany žáků. Respekt nula ze strany vyučující. Dvacet procent zúčastněných si v následující půlhodině (patnáct minut se řvalo) alespoň otevřou zápisy. Zbývající většina křížovky, sudoku, mobilní přístroje, nebo jen tak počítají pixely na zdi (ale jen výjimečně bez sluchátek v uších). Ve třídě probíhá volná diskuze. Pozorný posluchač občas zaslechne nevýrazné podněty ke ztišení znějící od tabule. Po dosažení jakési hranice trpělivosti se píše písemka. Všichni to ví, nikdo na to nehraje. Proč taky. Opisuje se jedna radost. Jednoduše získaná jednička ala děkuji sešite, nebo strýčku Google. Zdárně to zakončený týden – začíná víkend. Nový týden, první hodina a co jiného než…ekonomika :-).
Žádná fikce, nýbrž realita. Chyba jednotlivce, skupiny, nebo koho?