43. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (24.10. až 30.10. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Obul jsem se naplno do výroby svého prvního nože z pilníku, se kterým jsem začal zápasit už někdy v březnu. Dnes jsem jehlovým pilníkem tvaroval záštitu. Pěkně v teple domova u televize.

Úterý

Připravil jsem skvělou a sytou snídani – horké mléko, krupice, cukr, žitné vločky, ořechy, kokos a skořice. Rychlá a vydatná snídaně, určitě ji zahrnu do svého jídelníčku na cestách.

Dnes jdu poprvé po Španělsku do práce.

Středa

Táta má v práci vertikální vrtačku, tak mi pomáhá vyvrtat díry do záštity nože. Doma na koleni bych to zvládl těžko. Také jsme poklábosili o mé barcelonské eskapádě 😀

Čtvrtek

Pilování a pilování. Nerez je tvrdá a jde o desetiny milimetru. První záštitu jsem propiloval a mezera mezi nožem záštitou byla velká, podruhé už pěkně lícuje na čepel nože. Blížíme se do finále a já začínám mít radost.

 

Pátek

Jdeme do údolí! Našeho podzimního údolí řeky Oslavy, které jsme tento rok navštívili nesčetněkrát. Končí říjen a barevné období je na samém vrcholu.

No není to nádhera? Je!

Večerní romantika s pívečkem a vínem u ohně. Tak, jak to máme rádi 🙂

Samuela to vždycky uspí jako miminko.

Sobota

Probouzím se do snu. Dveře od srubu jsou otevřené, vyhlížím na snídající Barču u ohně. Láká mě to ven, ale ještě chvíli odpočívám. Brzy už ale musím, přichází Tony, náš soused z Kobry,  s motorovkou v ruce – je tak hodný, že nám přišel pořezat nějaké to dřevo na zimu.

O popadané dřevo tu není nouze, ale leží v těžko dostupném terénu. Za celé dopoledne jsme nadělali dřeva požehnaně, na zimu máme vystaráno.

Mistr ohně se u nás dlouho neohřál. Jen, co dokrájel poslední bukový suchar, dopil kávu a vytratil se k hájence. Jeho přítomnost zanedlouho nahradila o poznání divočejší návštěva – Igor a Petr s Hanou.

 

A dnešní večer je veselo. Pečeme  Igorovy chuťovky z alobalu (přestože naše trouba je spíš dizajnovka, než na pečení), pijeme a dokonce nějaké kuřivo proběhlo.

Petr nakonec usnul na kamenné zídce, Igor na lavičce a já se odebral do boudy.

Neděle

Pohodové ráno. Po snídani střízlivíme skládáním špalků ke srubu, zimy se už nemusíme obávat, zatopíme si 🙂

To je on, sroubek, který zvelebujeme, zaslouží si to totiž.

Je čas opustit Drátovnu a vydat se zpět do Náměště.

Cestou se stavíme na kontrolu Haryovky, kde si zrovna kamarádi chystají dlabanec na ohni. Igor povídá, jestli známe ten sroubek za rohem. Cože? Tady je ještě jedna bouda? Zní to skoro neuvěřitelně, ale jsem tady poprvé a žasnu. Toto je vymazlená boudička. Venkovní posezení, udírna i rošt na divočáka…

Srub je zamčený a patří T.O. Pustina. Snad se do něj jednou podívám.

V kavárně Pohodička je dnes Listování s Lukášem Hejlíkem. Objeví se tu vůbec poprvé, dnes s knihou Dobrý proti severáku od rakouského autora Daniela Glattauera.

Sakra, v tom půjčeném tričku a košili si připadám jako Jakub!

(fotka je od Marka z Pohodičky)

Vysvětlení nechám na citaci z Wikipedie:
Projekt LiStOVáNí probíhá od roku 2003 a jeho cílem je představit divákům všech generací zajímavé knihy neotřelou formou tzv. scénického čtení. Jedná se o atraktivní spojení literatury a divadelního představení, často oživené kostýmy, rekvizitami, vizuálními efekty (např. barevným osvětlením) nebo hudebními prvky. Klíčovou součástí představení je kniha – hraje zde důležitou roli nejen jako zdroj příběhu, ale mnohdy také jako jedna z rekvizit. Záměrem autorů je na knihu upozornit jako na neoddělitelnou součást života. Projekt tak zároveň funguje jako nástroj podpory rozvoje čtenářství, obzvlášť u dětských diváků.

Představení se mi moc líbilo. Je to skvělý a originální způsob, jak představit knihu (kterou na místě následně prodávají) a hrát divadlo, kde častokrát jedna osoba představuje více knižních postav, což není jednoduché a vyžaduje opravdu schopné herce, což Lukáš Hejlík se svými kolegy Věrou Hollou a Pavlem Oubramem bezpochyby jsou.

Své pozitivní dojmy jsme potom vynásobili trochou alkoholu ve Špitálku u hřejivých kamen.